Osud

Adrien

Celé vyučování jsem se nedokázal soustředit. Myslel jsem na to, co se včera stalo.
Neměl jsem to dělat. Ale já jí miluju!
Třeba ještě příjde a já budu mít šanci se jí omluvit. Ale třeba taky nepříjde. Povzdech jsem si.

****doma****
"Plaggu, já vážňe nevím, co mám dělat!" Zkoro jsem zařval na malého Plagga, cpajicího se camembertem.
"Vyznej jí lásku." Řekl s plnou pusou a u toho se smál.
"No Jo! Vyznám jí svou lásku! Díky Plaggu!" Zaradoval jsem se.
"Bože.... A kam vlastně jdeš?!" Zeptal se trochu zděšeně.
"Pro překvapení!" Řekl jsem se štěstím v hlase.
Vyrazil jsem městem do pár obchodů s balónky, zašel do supermarketu pro něco k jídlu a do spoustu dalších obchůdků. Doufám, že přijde.

Čekal jsem asi hodinu, od chvíle, kdy jsem měl všechno nachystané.
Nejdnou někdo zaťukal na okno.
"Jo!" Pošeptal jsem, aby mě nikdo neslyšel.
Honem jsem šel k oknu, otevřel a u mě v pokoji se objevila
"Beruško! Jsem tak rád, že jsi tu!"
Obejmul jsem jí.
"Já vlastně taky." Usmála se.
"Posaď se a zavři oči." Poprosil jsem jí a ona tak bez váhání udělala.
"Ještě ne, ještě ne, TEĎ!" Napínal jsem jí přičemž jsem připravoval překvápko.
Otevřela oči a stuhla.

Otevřela jsem oči a předemnou byl oddělený pokoj s obrovskou postelí, skříň a spoustu dalších ulžasných věcí.
Ten pokoj byl od Adrienova pokoje oddělený zdí, ale z druhé strany byl do něj volný přístup.

"Adriene, co to je?" Zeptala se s úžasem v očích.
Postavil jsem se před ní.
"Beruško, budeš se mnou bydlet?"
Zeptal jsem se plný očekávání.
"No moc ráda, ale je mi 16 a musím se zeptat rodičů a jak to bude s maskou a je to hrozně narychlo?"
"Prosííííííím." Udělal jsem psí oči.
"No....." řěkla váhavě
"Dobře,chceš pravdu?" To byla zbytečná otázka!
"Samozřejmě!" Řekla trochu nervózně.
"Dobře, Marinette, já vím, že jsi to ty a s tvými rodiči jsem to už probral, můžeš tu být, dokonce jsem ti už přinesl věci z domu." Řekl jsem s nadšením.
"A-Adriene? Jak jsi to zjistil?!" Byla dost zaskočená.
"To je tajemství..." řekl jsem šibalsky.
"Dobře, dobře. Ale Berušku už miluje Černý Kocour a já ho nechci ztratit."
Řekla smutně. Já mám takový štěstí!

"Dobře, řeknu ti celou pravdu. Plaggu drápky!" Transformoval jsem se a stál jsem před ní, jako Černý Kocour.
"C-cože?!"
"Marinette, já s tebou chci být, i můj otec to dovolil, řekl, že jsi dobrý člověk a že mi můžeš pomoct s učením."

"Tak dobře!" Řekla a spojila naše rty.
Pak se odtáhla.
"Pod jednou podmínkou-nebudeme se navzájem balit. Chci ještě poznat lidi a až potom navázat vztah, třeba spolu v budoucnu budeme chodit, ale tohle byl zažila náš poslední polibek." Usmála se a já taky.
"Souhlasím." Řekl jsem.