Angels of death (trochu jinak) POZASTAVENO

1. kapitola

Rachel
Je ráno a hádejte co je dneska za den. Mám narozky, konečně už mi je 16. Fajn, fajn asi bych měla nejdřív vstát a nachystat se. Dneska je sobota a zítra se jdeme s rodiči pomodlit do kostela. Jenže to jsem netušila co se v tento speciální den stane. Šla jsem s rodiči z kina. Už byla celkem tma. Prošli jsme okolo tmavé postranní uličky. Z uličky vyběhlo asi šest vysokých chlapů. Rychle nás popadli a táhli směrem k starému baru. Zavázali nám oči, takže jsem nic neviděla. Kupodivu bylo i strašný ticho než ho přehlušil výstřel. Bála jsem se a tak jsem omdlela. Po nějakém času jsem se probudila v bílé místnosti. Byl to pokoj nemocnice. Sedla jsem si a rozhlížela jsem se po pokoji. Po chvilce někdo zaklepal na dveře. Vešel hnědovlasý muž v bílém plášti. ,, Ahoj Rachel. Jsem Dr. Denny. Jak se cítíš?" ,, Dobrý den, je mi dobře. Kde to jsem?" ,,Jsi v nemocnici, je zajímavé že se ti nic nestalo když jsi ty a tvý rodiče byli unesení. Já jsem tvůj psycholog. Řekneš mi co se tam stalo?" Řekla jsem Dr. Dennymu vše co jsem si pamatovala, ale doktor mi nechtěl nic říct co se týká mých rodičů. Seděla jsem na židli na proti oknu a dívala jsem se ven na modrou oblohu. Je divný, že mě nepřevlékli. Mám pořád na sobě svoje oblečení i se svojí taškou. Po chvilce se mi zamotala hlava a já zase omdlela. Probudila jsem se v jiné místnosti. Místnost nevypadala jako by byla z nemocnice. Byla děsivá. Uprostřed místnosti byla židle. Proběhla jsem ke dveřím a otevřela je. Jak jsem tušila, nebyla jsem v nemocnici. Chodba byla celá ošoupaná, jako by tu už přes 50 let nikdo nebyl. Bojím se. Musím se odtud dostat, chci za mámou a tátou. Jdu chodbou a na konci té chodby jsem viděla něco napsané. Přišla jsem blíž, abych to lépe přečetla. ,, Kdo skutečně jsi? Měla by jsi se zeptat sama sebe. Kdo jsem? Moje skutečné já, nebo to, ve které věřím, že jsem? Anděl? Nebo oběť? Poznej sama sebe a otevřou se nové dveře." Hm... poznat sama sebe? No nic, otevřu dveře co jsou vedle mne. Místnost je celkem malá, uprostřed místnosti stojí starý psací stroj. Nikdo jiný tu není. Přijdu k tomu stroji blíž. Najednou ten stroj začne sám od sebe něco psát. ,, Kdo jsi?" ,, Jsem Rachel Gardner." ,, Víš kde jsi?" ,, Měla bych být v nemocnici." ,, Proč jsi v nemocnici?" ,, Stalo se něco špatného a já byla toho svědkem, přivedli mě do nemocnice, aby mi pomohl jeden psycholog. Chci jít domů, chci za mámou a tátou." Uslyšela jsem rachot, na pravo oddemně se otevřely dveře za kterými byl výtah. Výtahem jsem se dostala do dalšího podlaží. Podle tabulky podlaží B6. Vypadá to jako ulice, kde bývají zalezlí feťáci. Jenže tu nikdo nebyl. Je divný, že se toto všechno vejde do budovy. Procházím uličkou a spatřím v rozbitém okně zraněného ptáčka. Dala jsem ho na zem abych mu náhodou ještě neublížila. Má chudáček zraněné křídlo. ,,Hahaha!" ozve se smích a najednou bum. Dřevo co zaterasilo vchod od jedné budovy byl pryč a přede mnou stál děsivý chlap s obvazy a kosou. Mikina i kosa jsou od krve. ,, Tak úžasná. Ten strach v tvých očí mě dohání k šílenství. Strašně moc tě chci zabít. Dám ti náskok. Hahaha!" otáčím se a rychle běžím pryč. Musím mu uniknou nechci umřím. ,,Tři" on odpočítává, rychle kam mám jít? ,, Dva" vlezu do jedný místnosti se skříňkami, schoval se do skříňky. Teď už musím být jen ticho,aby mě nenašel. ,, Jedna!" ne, ne, ne. Už jde, slyším jak běží směrem ke mne a kosou mlátí všude kolem. Mám strach. Začala jsem se modlit. Maniak přiběhl do místnosti. ,, No tak, výlez. Já vím, že tu jsi." A sekne do skřiňky, která je vedle mé. ,, Hm.. Vedle." Teď kopne do mé a zase sekne, bylo to těsně. Odstřihl mi pramen vlasů. Nesmím promluvit. ,,Tady taky není." a už jen slyším jak odchází pryč.

Zack
Nebudu vám tu nic o mě říkat, na to se rovnou vyseru. V tomto podlaží už trčím strašně dlouho. Procházím se svým podlažím a najednou uslyším otevírání výtahu. Že bych dneska měl zábavu? Šel jsem se tedy podívat. Je to malá blonďatá holka. Už se těším až ji budu moct zabít. Šel jsem uvnitř budovy až skoro k ní. Dívala se na zraněného ptáčka. Rozmáchl jsem se kosou a rozbil jsem tu dřevěnou blbost co mi tu zavazela. Jak se dřevo rozlétlo, všiml jsem si, že jsem tomu ptáčků usekl křídlo. Co se dá dělat. Stoupl jsem si za tu holku a začal se smát. ,, Tak úžasná. Ten strach v tvých očí mě dohání k šílenství. Strašně moc tě chci zabít. Dám ti náskok. Hahaha!" ona se otočila a běžela pryč. Ten strach v jejích očí, to jak nechce zemřít se mi strašně líbí. Chci jí zabít ještě víc. Začal jsem odpočítávat. ,,Jedna!" začal jsem se smát a rychle běžel tam kam ona,s kosou jsem mlátil okolo sebe. Vyděsí jí to víc. Doběhl jsem do místnosti s různými kříňkami.
,, No tak, výlez. Já vím, že tu jsi." řekl jsem zase se smíchem. Sekl jsem do první skříňky. ,, Hm.. Vedle." teď kopnu do skříňky vedle, ha je tam. Seknu do té skříňky. A pak mě napadne, že si užiju víc zábavy. ,,Tady taky není." Odcházím z místnosti, aby mohla vylézt ven.
Rachel
Vylézám ze skříňky. Jo, je pryč. Jdu dveřmi teda ven, objevím se zase tam kde jsem byla i předtím. Na zemi v kaluži krve leží ten ptáček. Je mrtvý. ,, Neboj se ptáčku zase tě opravím." Z tašky jsem vytáhla jehlu a niť a sešila jsem ho. Rychle schován jehlu a běžím pryč. Jsem skoro u výtahu, když uslyším, zase ten smích. Rychle se otočím. Je tam. Ten psychopat stojí přímo předemnou. ,, Teď ti nedám ani sekundu." rozmáchne se kosou a zarazí ji do zdi. Rychle jsem se jí vyhla. On ji vyndal ze zdi. Já se rychle zvedla a utíkala k výtahu. Mačkala jsem tlačítko, aby se ten výtah zavřel. A právě včas. Svou kosou narazil do dveří od výtahu. A já už jela do dalšího podlaží.
Zack
Procházel jsem se a najednou jsem jí zase potkal, byla kousek od výtahu. Teď už ji nenechám utéct. Stoupl jsem si za ní. Začal jsem se smát. ,, Teď ti nedám ani sekundu." zabodl jsem kosu do zdi za ní. Ta děvka uhnula. To mě štve. Ona se rozeběhla k výtahu, sakra. Rychle běžím za ní, ale kosou jedině narazím do dveří od výtahu. Tak a co teď. Musím jí zabít. Nedovolím aby ji zabil někdo jiný než já.

Ahojte lidi, na W jsem ještě neviděla žádný příběh na toto super anime. Sice je shipovaný, ale né napsaný. Doufám, že se vám moje verze bude líbit.