You are my new family?! |MenT|

19.

Na mém profilu se nacházejí nové příběhy. Doporučuji to zkontrolovat.
,,Že? Že co? Honzo, já ještě nechci domů." ,,Carr, vlastně jsem myslel, že by jsi tu ještě chvilku zůstala, abych to u mě stihl všechno zařídit. Jen jsem se bál, že by ti to vadilo." objala jsem ho a vedle ucha mu zašeptala: ,,Ne Honzi, vadit mi to nebude." pak jsem se odtáhla a řekla: ,,Ale stejně mi budeš chybět." ,,Jo, ty mně taky, Carr. Moc mě mrzí, že se to takhle seběhlo. Víš, to že jsem musel odjet, že pro tebe nemám místo u sebe a no, naši." poslední slovo skoro zašeptal. ,,Já vím. Ale kluci mi hodně pomohli se s tím srovnat. A, no, jsem tu pro tebe, brácha." ,,Jo, já vím. Díky, ségra." slyšet to slovo jak vyšlo z jeho úst bylo tak divný, a, a hezký. ,,No, asi bychom to měli říct klukům, co?" přerušil ticho Honza. ,,Ty jsi jim to ještě neřekl?" ,,No, ne?" musela jsem se mu smát. ,,Honzo!"

Ještě chvilku jsme tam seděli a pak šli za klukama. Všechny jsme je nahnali do kuchyně a Honza začal: ,,Tak kluci, no, víte, že jsem teďka byl pryč, a že, no, že to u sebe ještě nemám připravený. No a tak mě napadlo..." přerušil ho Pavel. ,,Tak tě napadlo, že ti budeme dál dělat chůvu?" a Radek ho, téměř okamžitě, praštil do ramene s tichým ,,zmlkni". ,,Neposlouchejte ho. Do rána dělal drunk stream a tam je ještě trochu opilej. Moc rádi..." Pavel ho znovu přerušil: ,,Ti budeme dělat chůvu..." ,,Pavle zmkni! Ne, moc rádi u sebe Carr necháme." Pavel si začal mumlat: ,,No jasně, nejdřív tady bude ona, pak ten kretén s dvoubarevnejma vočima, ten blonďatej a nakonec ten buz..." ,,Pavle!" Štěpán ho okřikl. Tiše jsem se zasmála, ale komu to moc vtipný nepřišlo byl Tonny. Chybí jen, aby se tady začali prát.

Den se blížil ke konci, a já se čím dál tím víc bála toho, až Honza odjede. Neuvědomovala jsem si, jak moc mi chybí, dokud jsem ho neviděla stát ve dveřích. A teď zase odjede. Seděli jsme spolu u mě na posteli a on dělal něco na notebooku. Jak jsem se mu tak dívala do tváře, neuvěřitelně moc mi připomínal tátu. Lukáš už se mi dlouho neozval, nikdo z mého života před tím se mi neozval. Jsem od minulého života úplně izolovaná. ,,Carr?" ,,No?" ,,Jaký je tvoje vysněný bydlení?" řekl a opřel se o lokty. ,,No...vždycky jsem si přála bydlet ve dvoupatrovém bytě, proč?" ,,Jen se o tobě chci něco dozvědět." ,,Dobře, a co ty?" ,,Taky. Kdo nikdy nechtěl bydlet v dvoupatrovém bytě?" oba jsme se zasmáli. Pak se zase začal věnovat čemusi na mém notebooku. Svůj použít nemohl, protože je prý moc daleko. No jo, no, lenoch. Šla jsem dolů sehnat nám něco k jídlu.
Lucy