Don't stop dreaming

7. kapitola

On však existoval a následujících pětatřicet let se snažil, aby si toho každý všiml a nikdo na něj nezapomněla.

V Bráně malomocných se mu to podařilo. Nezapomněl na něj nikdo.

Henry James Wyatt byl Američan, dítě špinavé chudinské čtvrti v Pittsburghu, které se dokáže přizpůsobit nelidských podmínkám a přežít. Musel se rychle učit.

Když život rozdával karty, jemu dal pokaždé do ruky Černého Petra. 

Uměl však schovávat esa do rukávů a jeho instinkty mu neomylně poradily, kdy je má vynést. Naučil se podvádět, lhát a ztratit se jak pára nad hrncem. 

Život pro něj zvolit poněkud drsný způsob výuky a Hank brzy pochopil, že etický kodex není nic pro něj a že druhou tvář on nikdy nenastaví. Blábolům typu: ,, Nechovej se k ostatním, jak nechceš, aby se oni chovali k tobě," se vždy jen posmíval. On se choval k ostatním tak, aby se k němu ostatní chovali zatraceně hezky. 
V Bráně malomocných byl uvězněn neprávem. Omylem. Když ho chtěli strčit za mříže, rval se jak ďábel. První dva dny své vazby strávil na samotce: v dřevěné bedně, šest a půl na tři stopy velké, plné špíny. Na tropickém slunci. Vodu dostával je jednou denně. Žádné jídlo. Vězni jako Hank jídlo nedostával. Trest je měl zlomit. 

Během dalších pěti let se ho tedy pokoušel zlomit. 

Pořád se o to budou pokoušet. 

Na přímém slunci stál už dva dny. Nohy a ruce měl přivázané k dlouhým dřevěným kůlům zapuštěným do země. Jeho černé vlasy se mu v propocených provazech lepily k hlavě. Vypadaly jako starý, opotřebovaný karabáč. 

Koutky jeho očí pokrývaly četné vrásky - přirozená památka na každé ze čtyřiceti tvrdých let, kterými se musel doslova probít. Hank Watt pevný, rozhodný, pohled.