We are free [Foah]

7. Kapitola

,,Ty brečíš?"
Noah sebou škubl. Rychle odvrátil pohled od hor osvícených svitem měsíce které pozoroval a snažil se najít původce této zvláštní otázky. Snažil se najít Finna. Ten udělal krok dopředu a vyšel na ledové světlo.
,,Proč se vůbec ptáš?"
Noah ze sebe nemohl dostat nic lepšího a smysluplnějšího.
,,Kolem půlnoci se vyplížíš z pokoje na balkón a ty se mě pak divíš, že tě hledám."
Nevěděl co na to říct a tak si jen utřel oči, aby líp viděl.
,,Nedělej si starosti."
,,Budu. Jsi můj kamarád. Je tu zima a ty jsi v mikině. Jde o tvoje zdraví."
,,Najednou jsi ten zodpovědnější ty?"
Finn už se nesnažil mluvit. Ještě trochu popošel a obejmul Noaha kolem ramen. Ten sebou znova cukl.
Potom rychlým pohybem schodil Finnovu ruku ze svých zad.
,,Co se ti děje?!"
Zeptal se překvapeně Finn. Noah se na něj konečně pořádně otočil. Ten mu slzy z obličeje přímo kapaly.
,,Já nevím! Já nevím, do háje!"
Zakřičel. Vydal do toho všeho energie kterou v jeho slabém těle nabíral.
Zamotala se mu hlava. Musel se soustředit jen na jeden bod, na jednu věc, aby udržel rovnováhu. Pozoroval Finnovi oči, v kterých se odrážel strach jich obou. Opřel se o parapet. Třásl se.
,,Teď vážně Noahu, co je s tebou? Noahu!"
Finnovi se zadrhl hlas. Noah se na něj zase otočil. Udělal jeden nejistý krok a rychle vpadl Finnovi do náruče. Tentokrát se nechal obejmout. Opřel si o Finna čelo a dál brečel. Slzy mu tekly až na krk.
,,Proč... Proč brečíš?"
Nic neřekl, dál vzlikal. Finn ho dál ochranářsky držel v náručí. Noah se na něj podíval. Měl zarudlé oči, ani jeden nevěděli proč. Pomalu je zavřel. Podlomila se mu kolena. Jeho hlava už se nemotala. Zhroutil se na zem. Už nic nevnímal.

Na nic se neptal. Pomohl Noahovi do postele. Přikryl ho a pak zavřel okno na balkón. Zavřel před měsíčním světlem a výhledem na hory. Sám si lehl a přemýšlel o tom, co se stalo. Nevěděl proč, ale všechno se zdálo strašně nereálné. Jako by všechno bylo zakryto pod mlhou nepříjemně bílého měsíčního svitu. Už dál přemýšlet nechtěl. Zavřel oči a s pocitem bezmoci nechal svoji mysl spát.