Creepypasta at school | ✓

34. kapitola

Promnula jsem si oči. Hlava mi třeštila a motala. Pomalu jsem otevřela oči a spatřila to, co jsem už vidět nechtěla. Zamyšlený obličej Slendermana.

Zdálo se, že si mě nevšiml. Rozhlédla jsem se okolo. Byli tu všichni. Posedali si na sedačku, na zem, židle. Většina měla hlavu položenou a zavřené oči. Nejspíš dospávali.

Ma protest jsem se zvedla a vydala se ke dveřím. Slenderman mě konečně zpozoroval a vyslal své chapadlo, aby mě chytilo. Tak se také stalo a já desedla zpět na židli.

Nabručeně jsem se dívala na Slendermana. Jeho čelo se svraštělo. Nejspíš chtěl vypadat vážně, ale nedařilo se mu. Spíš vypadal k smíchu.

Rozesmála jsem se. Slenderman ještě víc čelo svraštil a creepypasty se probudily. Připadala jsem si ve svém živlu a ještě víc šíleně. Zároveň mě posilovala chuť vraždy, na kterou jsem tak dlouho čekala.

,,Nazdar sajrajti!!" zvolala jsem.

Má ruka vystřelila do přátelského gesta. Řekla bych, že ale všichni věděli, že jsem v hloubi duše naštvaná a myslím to ironicky.

I přes to dostala Jane a Suzy záchvat smíchu. Slenderman si složil frustrovaně hlavu do dlaní.

Najednou jsem nasadila vážný obličej.

,,Proč?" zněla má otázka.

Slenderman zvedl hlavu.

,,Ty víš proč. Ale jestli nechceš nebudu ti bránit, protože už nejsi proxy. Vlastně bych ale řekl, že ty tu zůstat musíš," provedl něco na způsob úšklebku.

Pokynul proxies, aby otevřeli jednu z tajemných vysokých skříní. Nejspíš si tam schovává obleky do zásoby.

To, co z ní ale vypadlo, mi zastavilo srdce. Překvapeně jsem se nadechla a málem se rozbrečela. To, co vypadlo, byla moje matka.

,,Ty jeden hajzle! Todle je podraz, ty seš tak nechutnej! Nic jí neuděláš, nebo tě vlastnoručně zabiju!"

Slenderman se zase ušklíbl. Vyskočila jsem na židli a naklonila se k němu. On se zvedl.

,,A zatraceně si to užiju,"  šeptala jsem.

,,Máš na výběr. Odejdi a ona chcípne. Zůstaň a ona bude žít."

Jeho klidný hlas mě rozčiloval. Zavřela jsem oči.

Říkala jse, že psychopat, který má rád, nemůže existovat. Moje matka je ale má krev. Když jsem se zkazila já, nedovolím, aby neměla příležitost přivést na svět někoho lepšího než jsem byla já. Já to umím přežít. Ona ne.

,,Dobře," hlesla jsem.

Spenderman se potěšeně usmál a natáhl ruku. S vražedným pohledem jsem ji přijmula. Když jsem ho pouštěla, přepadla mě opět chuť vraždit. S tím přišel i ten záhadný hlas.

Zmlať ho.

Usmála jsem se a vrazila mu pěstí. Chytil se za nos a já začala zdrahat ven. Ve dveřích na mě ale vybafli Slendermanovi bratři.

První přišel perfekcionalista Trenderman. Ruce měl založené na hrudi a všechny sjel pohledem.

Druhý vtančil Splendorman. Roztomile se zasmál a rozhodil okolo sebe růžové třpytky. Rozběhl se obejmout jeho bratra, který se zvedal a mnul si nos.

Poslední přišel Offenderman. Stejně jako Trenderman sjel všechny pohledem. Akorát jen holky a nazvala bych to vysvléknutí pohledem.

Vyběhla jsem dveřmi a chtěla jít dolů, ale zastavil mě Offenderman, který si mého útěku všiml.

,,Kampak jdeš kočičko?"zeptal se svůdně.

Zamračila jsem se.

,,To ti může být úplně jedno," odsekla jsem.

Chtěl mě nejspíš ještě otravovat, ale Slenderman konečně zasáhl. Popadl mě chapadlem, popostrčil jeho bratra dovnitř a třetím chapadlem zavřel.

,,Opovaž se mi něco udělat a víš, co udělám," zašeptal mi před obličejem a pustil mě na zem.

Ušklíbla jsem se a odešla pryč.

Dámy, pánové a vážené lampičky! Dnešní kapitola je jednou z posledních a čeká nás pouze už jedna. Je to velice smutné. Chtěla bych vám taky říct, že nemám tucha, jestli příští neděli něco vyjde a chci, abyste věděli, že se školou to bude těžší.  Ale nebudeme si kazit den školou. Mějte se pěkně!