Potřeštěné nápady

#2

Napiš příběh z pohledu otce, který se sám ráno musí postarat o tři děti a vypravit je do školy

„Táto Ethe, táto Ethe!" skočila mi na břicho sedmiletá Clarisse.
„Eh," vyhekl jsem a protřel si oči.
„Co bude k snídani?" přidal se Thomas, který spolu s Emily postával ve dveřích ložnice.
„Co byste si dali?" podíval jsem se na ty tři raubíře.
Emily pokrčila rameny, přešla k posteli a vklouzla pod deku. I ve svých čtrnácti letech se občas přišla pomazlit, a dnešní ráno bylo očividně jeden z těch okamžiků.
„Tak pojď taky, Tome," kývl jsem na našeho jediného syna. Usmál se a s rozběhem mi skočil na nohy.
„Au!" zaúpěl jsem, když jeho kolena dopadla do citlivých míst.
„Jé, promiň!" vyhrkl omluvně.
Emily se na svého mladšího bratra káravě podívala a pronesla: „Ty seš ale pitomec."
„Em, nenadávej bratrovi, ano?" zamračil jsem se na ni. „A pojďte už na tu snídani, nebo přijdete pozdě do školy."

„Porce míchaných vajíček pro slečny a mladého pána," balancoval jsem v rukou čtyři talíře s vajíčky, které jsem postupně rozdal mezi děti a do jednoho se pustil sám.
„A, tati," pronesla s plnou pusou Clarisse.
„Nemluv s plnou pusou," napomenul jsem ji.
„Tu konvici máš na plotně schválně?" zeptala se se zájmem, když polkla. Vyděšeně jsem se ohlédl a spatřil rychlovarnou konvici, kterou jsem položil na puštěný sporák poté, co jsem zalil čtyři hrnky čaje. Teď z ní stoupal odporně páchnoucí kouř a spodní část vypadala, že mění skupenství z pevného v kapalné.
„Ježiši!" zařval jsem, až se všichni lekli a vyskočil jsem od stolu. Popadl jsem konvici, strčil ji do dřezu a jal se kontrolovat, jaké škody byly napáchány. „Ach bože," zaúpěl jsem, když jsem zjistil, že deska na sporáku i konvice jsou na odpis.
„Tak se běžte umýt a oblíct," otočil jsem se zpět na děti a přemýšlel, co s tím, sakra, budu dělat.

„Hotovo!" zahlásil vesele Tommy. Zvedl jsem pohled od sporáku, kde jsem zkoumal, jestli se to opravdu nebude dát zachránit a spatřil svého desetiletého syna, který s úsměvem stál na prahu, na zádech aktovku. Pohled mi sjel k jeho nohám.
„Tome, proč máš prosím tě každou ponožku jinou?" zeptal jsem se.
„Jé, aha," zrozpačitěl chlapec. „Tak já si je jdu převlíct," zmizel z kuchyně. O deset minut později byl hotov a tentokrát jsem musel uznat, že při oblékání nic neopomněl.
„Skoč pro Clary a Em, jo?" Kývl a za dvě minuty byl zpět i se sestrami.
„Jdem?" zeptala se Emily. Rychle jsem zkontroloval jejich zjev a šokovaně se zarazil při pohledu na Emilyin obličej.
„Co je?" pokrčila rameny, když jsem s pootevřenými ústy ukázal na ten nános make-upu, který měla na tváři.
„U-umejt!" dostal jsem ze sebe.
„Ale ta-tiii," protáhla, jak už to pubertální dcery umí.
„Žádný ale, mazej," nekompromisně jsem trval na svém. Uraženě pohodila hlavou a vydala se do koupelny.

O čtvrt hodiny později jsme konečně vyrazili z domu, já s nervy na pochodu a ty tři noční můry s otrávenými pohledy, Emily z již známého důvodu a ti dva mladší proto, že Clary jsem zakázal vzít si do školy svého oblíbeného plyšáka, protože byl prostě obrovský a Tom prostě držel se sestrami.

Když jsem se s nimi konečně rozloučil před šatnami, myslel jsem, že začnu řvát. A když mě doma přivítal Michael, právě se navrátivší z noční směny, slovy „Co se to tu dělo?", vrhnul jsem se mu kolem krku a vyprávěl mu, co se tady dnes ráno všechno odehrálo. Jakmile jsem dovyprávěl, ucítil jsem, jak se mu otřásá hrudník.
„Nesměj se mi!" zvedl jsem hlavu z jeho ramene a praštil jej do paže.
„Promiň, zlato," smál se dál.
„Prosímtě, připomeň mi, proč jsme si vlastně pořídili děti?" dotázal jsem se ho uraženě. „Vždyť ty sám vydáš aspoň za dvě." Stále se smíchem mě přitiskl blíž k sobě a umlčel moje protesty tím nejlepším způsobem.