Obscurus

3. Kapitola: Kufr

Zatímco Mlok někde pobíhal za hrabákem, Jacob seděl v kanceláři a byl poněkud nervózní a lehce se mu potily a třásly ruce.
,,Takže pane Kowalski, co můžete naší bance nabídnout jako zálohu?" zeptal se pan Wimbly.
,,Noo, víte, " podal Jacob kufr a otevřel ho. Ukázal tak na koblížky, koláče a rohlíky, všechny čerstvě upečené, jen to vzduchem zavonělo.
,,Jsou to recepty po babičce. Vidíte ty koblížky? Musíte je ochutnat. Ta krustička je prostě výbor- "
,,Pane Kowalski, " přerušil ho pan Wimbly.
,,Co můžete nabídnout bance jako zálohu?" přerušil ho opět šedovlasý muž v obleku.
Jacob ukázal na pečivo.
,,Existují stroje, které dokáží vyrobit stovky koblih, jako jsou ty vaše. Banka se musí chránit, pane Kowalski. Nashledanou, " cinkl na zvoneček a ukončil tak jejich rozhovor. Jacob jen svěsil ramena, vzal svůj kufr a odešel. Nebyl by to ale pořádně smolný den, kdyby se vajíčko, které vytratil ten podivný pan Scamander, nezačalo praskat a klubat se.
Jacob však měl štěstí, neboť toho brita spatřil, jak zmatkuje a něco sleduje.
,,Hej, pane Angličan, líhne se Vám vajíčko," zavolal. Vlastně ani netušil, co ho to popadlo.
Ten brit vytáhl jakýsi klacík a namířil na něj. V tu chvíli se s Jacobem pohl celý svět a on se cítil opravdu podivně. Dalo se to přirovnat pocitu, jakoby se ho někdo snažil protlačit klíčovou dírkout. Najednou se to však ustálilo a on se mohl znovu svobodně nadechnout. Nebudeme si nic nalhávat, bylo mu celkem zle.
Vajíčko v jeho ruce puklo a vykoukl z něj prapodivný, fialovozelený ptáček, nebo spíše opeřený hádek s křídly.
Brit si ho opatrně převzal, položil svůj kufr.
,,Byl jsem támhle a teď jsem tady. Byl jsem támhle, " ukazoval Jacob někam vedle sebe, zatímco Mlok namířil tou hůlkou na dveře obřího trezoru., který se pomalu začal otvírat. Uprostřed hromady zlata, která se uvnitř nacházela, ležel malý černý tvoreček, který vypadal jako krtek, ačkoliv měl zobák jakobptakopysk, a kapsu na břiše měl plnou k prasknutí nakradenými zlaťáky.
,,No to si děláš srandu, " chytil ho Scamander za nohu, obrátil jej vzhůzu nohama a začal s ním třepat a lechtat ho. Z tvorečka se začaly sypat zlaté mince, šparky a spousta dalšího, až se pod ním vytvořila docela slušná hromada.
,,Kowalski, tak vy ty peníze chcete ukrást! " vykřikl pan Wimbly a spustlil alarm.
,,Petrificus totalus!" Vykřikl Newt a muž jakoby zkameněl a jako socha spadl k zemi.
,,Ppanne Wimmbly- " vykoktal Jacob, ale Mlok ho mezitím popadl a přemístil se s ním pryč. Kowalski opět pocítil ten divný pocit, a pak se spolu i s Newtem objevili před bankou.
Na Jacoba už toho bylo moc, a tak se opřel o zeď, nohy měl jako z olova.
,,Tak, " promluvil Newt a vytáhl Jacoba do vzpřímeného postoje. ,,Teď vám budu muset vymazat pamět, protože jste nic z toho neměl vě-"
Jacob zareagoval naprosto automaticky. Popadl svůj kufr, přetáhl jím Mloka po hlavě a odešel pryč.
,,Prevít, " zašeptal Newt, vzal svůj kufr a co nejnenápadněji se pokusil odejít. Naneštěstí ho žena, která kolem něj procházela, popadla a přemístila se i s ním někam pryč.