Don't stop dreaming

6. kapitola

Nemusela mít srdce a duši protože nebyla jako ostatní.
A ostatním nemohla nijak ublížit.

Vzpomněla si jak kdysi její spolužačka z univerzity jedovatě poznamenala: ,,Co ty víš o ubližování? Vyrůstala jsi se stříbrnou vidličkou u pusy." 

A právě to si většina lidí myslela. Že Margaret Smithové přece nemůže nic chybět. Nikoho nenapadlo, že ačkoliv měla milujícího otce, strýčky, pevné zdraví a krásnou tvář, cítila hluboko ve svém nitru povětšinou samotu a strach. 

Svou osamocenost a bázeň, stejně jako ryze ženské pocity, tedy mateřský a sesterský instinkt i občasné nutkání bezdůvodně plakat, pečlivě uzamkla do svého nitra. Věděla totiž, že by otec tyto její obavy nedokázal rozptýlit. 

Pouze přijetí mužské role jí umožnilo využít její schopnosti i sílu vůle, jen tak dokázala být nezávislá. Vyrůstala s myšlenkou, že je tak dokonalá, jak ji viděl svět kolem ní.

Stejně o ní smýšlel i ten, kvůli kterému se nejvíc snažila, její vlastní otec. Ona byla to jediné, co mu zbylo. 
I proto pracovala tak tvrdě za lepší a spravedlivější svět. 

Nikdy k ní totiž dobrý a spravedlivý nebyl.

Ostrov Dolphin

trestanecká kolonie Brána malomocných 

o dva měsíce později

Hank Wyatt nevěřil nevěřil v nic. Sám totiž nikdy nic neměl. 
Vlastně o něco málo víc měl. Kdysi míval matku.

Když mu bylo pět, vzal ho do nalezince. ,, Usměj se, Henry Jamesi, a buď hodný chlapec, "řekla mu. ,,Jednou tě někdo bude chtít."

Potom se otočila a vyšla ze dveří. Jako by nikdy neexistoval.