Můj bad boy [POZASTAVENO]

17.✔️

Za tuhle nádherně napsanou kapitolu děkuju AniFabby
Doufám, že si jí užijete stejně tak, jako já.

...

"Ehm...já chci ošetřit od tebe," řekla jsem a usmála se. "Tak jo," řekl, usmál se a vzal mě do náručí. Připadala jsem si jako princezna. "Mimochodem jsem Patrick," představil se. "Amy...?!" ozvalo se najednou za námi. "Ano?" řekla jsem, když se se mnou Patrick otočil. "Co se ti stalo?" řekl ustaraně a blížil se k nám. "Jen jsem si zvrtla kotník a nemůžu si na něj stoupnout. Tak mě tady Patrick vzal do náruče a odnese mě na snídani a pak mi tu nohu ošetří," řekla jsem a trochu víc se přitiskla k Patrikovi. U Patricka jsem se cítila v bezpečí. "Aha," řekl zklesle Lucas. "Nechceš jít s náma?" zeptal se ho Patrick. Nevím jestli taky viděl ty jeho slzy v očích, ale bylo to od něj hezký. "Ani ne, díky" řekl a někam se rozběhl. Moc jsem to neřešila jen jsem se zamilovaně koukala do Patrickových očí a culila se u toho jak kripl. Počkat...počkat já řekla zamilovaně?! Ehm...nevim jestli jsem zamilovaná, ale určitě k němu cítím víc než jen přátelství. No, došli jsme na snídani. K snídani jsme měli buď to celozrný chleba s pomazánkovým máslem a šunkou, nebo cereálie s mlékem. "Co bys chtěla?" zeptal se mě Patrick. "Já bych chtěla ten chleba," odvětila jsem mu. "Dobře, tak já tě tu posadím a skočim pro jídlo dobře?" zeptal se mě. "Jasně," souhlasila jsem. Pak jsme si vybrali stůl pro dva, protože Lili bude stejně snídat s Tomem tak můžu sedět jen s Patrickem. Sedla jsem si a přemýšlela o tom, co se stalo s Lucasem.

Z Lucasova pohledu

Když jsem zahlídl Amy jak se zamilovaně kouká na Patricka, tak mi to zlomilo srdce. Miluju jí a dneska jsem jí chtěl vzít do parku a tam jí to všechno říct. Ale ne, ono se to musí všechno posral. Asi si to zasloužím, byl jsem děvkař. Ale abyste pochopili proč jsem byl děvkař vám musím povědět celou moji storku. Byl jsem normální kluk jako každý jiný, no jen do té doby, než jsem se zamiloval do Sue. Byl jsem tehdy v 7 třídě na základce. No, ale to jsem nevěděl, že má kluka, a tak jsem si hrál na tajnýho ctitele. No, a ona si asi myslela, že ty růže, bomboniery a dopisy jsou od Louise. Protože jsem se vždycky podepisoval L. Nikdy bych si nemyslel, že by mohla chodit s někým jiným než se mnou. No, ale to se změnilo na lyžáku. Můj pokoj byl hned naproti jejímu, a tak jsme k sobě dost často chodili na "návštěvu." Byli jsme super kamarádi, ale jednoho dne jsem ji načapal s Louisem jak jí drží v náručí a ona se mu kouká takovým divným pohledem do očí.Tehdy jsem ješte nevěděl, že je do něj zamilovaná. Jen jsem věděl, že se jí Louis líbí. Ale za pár dní jsem je načapal jak se spolu líbají. To mi zlomilo srdce. Pak jsem se přes dny přetvařoval a po nocích brečel. Ale pak jsem se řídlil větou "je lepší nemilovat, než milovat a trpět." Takže jsem měl holky jen na na jednu noc. Tím jsem si vysloužil pověst děvkaře. Ale letos jsem zase začal něco cítit. A právě že k Amy. Do včerejška jsem to nevěděl. Ale když mě políbila, uvědomil jsem si, že tyhle rty chci líbat navždy. A dneska jsem si dodal odvahu a chtěl jsem jí to říct, ale ne, ono se to musí celý posrat.
Teď sedím v koupelně a brečím. Snažil jsem se nerozbrečet, ale nešlo mi to. Asi ani na tu snídani nepůjdu. Nezvládl bych to, kdybych je viděl spolu. Hlavně bych nezvládl ty jejich zamilovaný pohledy. Proč jsem jenom nezůstal děvkařem?! Proč to musí tak moc bolet?!Tu bolest jsem nesnesl, potřeboval jsem si trochu ulevit. A tak jsem vzal Amyinu žiketku a vytáhl všechny ty kovový částky. Ona teda měla ten strojek, ale prý se občas holí normální žiletkou. Vzal jsem si ji a zařízl jsem jí do kůže na ruce. Za chvilku mi začala téct krev. Bylo to uklidňující, koukat se na to jak mi teče krev. Tak jsem udělal další řez. Uklidňovalo mě to tak moc, že jsem se řízl jestě asi sedmnáckrát. A řezal bych se dlouho, jenže mě vyrušilo něčí klepání na dveře koupelny. Rychle jsem si zakryl ruku rukávem, schoval žiletkou a otevřel dveře. V nich stála Amy. "Můžeš mi říct kde jsi?!" Spustila na mě trochu naštvaným i ustaraným tónem hlasu. "Nebylo mi moc dobře," řekl jsem a otočil se. Zase se mi do očí draly slzy. Snažil jsem se je zahnat co nejvíc to šlo, ale i tak si slzy našli svojí cestu. "Kurva!" zařval jsem. "Luky co ti je?" zeptala se mě Amy. "Nic," řekl jsem a snažil se odejít, ale Amy mě chytla za ruku a zrovna za tu na který jsem se řezal. Sykl jsem bolestí ona si asi něčeho všimla, odhrnula mi rukáv a uviděla ty řezance. "Luky...co proč to děláš...?!zeptala se mě ustaraně. Obličej jsem měl pořád otočený tak aby neviděla že brečím, ale ona mi vzala obličej do dlaní a koukla se na mě. Podívala se na mě takovým ustaraným pohledem. A já se jí koukl do očí a rozbrečel se ještě víc. Sedl jsem si na zem a dal si hlavu ke kolenům. Amy mě objala a hladila po zádech. Ale já brečel jak malý dítě když mu seberete jeho oblíbenou hračku. Nedokázal jsem přestat brečet, protože to šíleně moc bolelo. Ani jsem si přes ten pláč nevšiml že mi Amy ovázala tu ruku. "Notak...řekni mi co se stalo?" zeptala se a dala mi obličej na její rameno. Nadechl jsem se, otřel si slzy a snažil se promluvit. "Já...já..tě...miluju," řekl jsem a rozbrečel se jestě víc. Ona si mě přitáhla blíž k sobě a snažila se mě uklidnit. Ale moc jí to nešlo. Zmáčel jsem jí svýma slzama tričko. "Ehm...no...já tě nemiluju, promiň, ale já jsem se asi zamilovala do Patricka," řekla a asi taky brečela, protože jsem cítil její slzy na tričku. To mě úplně zlomilo. "Já...já... vím," řekl jsem a rozbrečel jsem se ještě víc. Ona mi vzala obličej do dlaní a začala mě líbat. Přitáhnul jsem si jí k sobě a líbal ji. Svým způsobem mě to uklidňovalo. Líbal jsem jí opravdu dlouho. Vždycky se na chvilku odtáhla aby se nadechla a pak jsme se začali zas líbat. Takhle jsme ztrávili...ani nevím jak dlouho. Neměl jsem těch jejích polibků dost. Musel jsem jí mít pořád u sebe. Objímal jsem jí, ale i krásný chvilky musí jednou skončit...