Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

..nechápeš?

Běžíme temnou chodbou. Hidana držím za rukáv a po paměti zahýbám hlouběji do podzemních chodeb. Srdce mi zběsile bije. Dusot a hlasy nám byli v patách. Stačilo by jen špatně zahnout, nebo zakopnout a chytli by nás.

,, Hey Blondsko. Nebude rychlejší se otočit a rozbít jim ksichty? " ,, Zešílels?! A i kdyby se nám to povedlo, nemáme sebemenší šanci přežít útok jednotky. " 

Na dalším rozcestí zahnu doleva, kde se ponoříme ještě do větší tmy. Nepamatuju si, že by tu bývala taková tma. Na každém rozcestí byla louče, ale tady ne. Jak to?  Je snad možné.. Ne. Nevěděli o nás. Budeme pokračovat. Budou tu dvě odbočky do prava. Ta druhá je naše.

Zrychlím, když ucítím vánek. Míjíme první odbočku, dvacet metrů.. Zahnu.
,, Co to? " prudce zastavím.  ,, Slepá.. Jak..? " Nevěřícně pozoruji zeď přede mnou.  Jak...jak...JAK?!  Mělo to být průchozí! Proč je tu zeď?

,, Hey Bylondsko?! Prober se, nebo nás chytí! " Chytí nás..budou chtít vědět, proč tu jsme, budou z nás tahat informace..
,, Do prdele hni se! Sám je nezvládnu! "  Sklopím pohled k zemi. Proč se snažíš Hidane. Nemáme šanci..copak to nechápeš?

-Hidan-

Nabíhají na nás ti neandrtálci. Nestíhám je likvidovat, navíc ta blondýna nejspíš dostala depku. ,, Kurva! " K zemi se skácí další tělo. Sakra! Takhle se od sud nedostanem.

,, Hidane..vzdej to. " ,, Huh? To si ze mě děláš doufám prdel?! Vypadám snad jako někdo, kdo se vzdává- ahh~ "  V moment, kdy jsem nedával pozor, mi do břicha zajel kunai. Tělem mi projede vlna vzrušení. Ahh Jashine..nepřestávej~

,, Hidane! " Chodbou se rozezní Deidarův hlas. Proberu se z rozkoše a chlápka, svírající kunai v mém břiše, probodnu kovovým bodcem. ,, Hi- um..!? " Prudce se otočím na Blonsku. Jeden z nich stál za ním a úst mu držel nějaký hadr.  Deidarovo tělo se bezvládně sesunulo k zemi.

,, Ty hajzle! Co si myslíš, že- " Zatmí se mi před očima, v nohách ztratím stabilitu - pomalu začnu upadat do tmy.

. . .

- Deidara-

Sedím uprostřed tmavé místnosti na nepohodlné židli. Naproti mě sedí Hidan, který je stále pod vlive chloroformu. Studený kov mi drtí zápěstí. Hlavou se mi promítají různé scénáře toho, co přijde. Zatím nejhorší je s Harane. 'Posledně to nevyšlo tak, jak jsem chtěl. Ikdyž s jejím tatíkem jsem si taky moc hezky nepokecal .. ještě aby jo, když jeho dceru nazvu děvkou.. Heh. Mohl jsem z ní dostat informace, ale ne. Fotřík musel dolézt.. Agh.. Ty pousta jsou příliš utáhlé. ' 

,,Kde to.. ty vole..moje - hlava. Heh.. to je jiná kocovina.." ,,Že mě vůbec překvapuje tvoje reakce." ,, Naah. Hele Zlatovlásko. Kde jseme?" ,,No to se radši ani neptej- tss.." Syknu bolestí, když pohnu rukama. ,,Tche! Amatér! ",,Co prosím? " Řeknu s klidem a podívám se na něj vážným pohledem. ,, Nevím jak ty, ale ta bolest z pout je pro mě jak pohlazení." ,, Říká sadista.." ,, Náhodou! Má to své výhody! " ,,Jo a jaký?" Upřímně to moc vědět nechci. ,, Například, když tě mučí, neřekneš jim jediné slovo. Buď to necítíš, nebo tečeš tou rozkoší. " ,, Um. jasně nepotřebuji vědět, že tečeš a podobné věci. " ,, Heh. Až se odsud dostanem, tak ti ukážu-" ,, Ne..dík. Nechci nic vidět. I kdyby jsme se odsud dostali - což silně pochybuji - nic nechci. " ,, Však ještě budeš prosit- " ,, Prosit možná, ale o milost. " Do místnosti dojde Osoba, které se bojím hned po rozčílené Konan - Yahirata. No to je můj konec.

,, Dlouho jsme se neviděli. " Sjedu ho chladným pohledem, ale ve uvnitř se třesu jak ratlík. ,, Jistě. Naposledy, když si mou dceru nazval děvkou. " 'Saakra. On si to pamatuje.'  ,, Heh. Fakt? " 'Drž hubu ty blbe! Takhle ti akorát namlátí - myslíš, že to nevím?! - Tak drž hubu ne? '  ,, Ještě dělej, že o tom nevíš. " ,, Ale..snad se nezlobíš. Je to dávno a nad tokové události je dobré si sednout a zasmát se spolu. " ' Ne a furt budeš provokovat! - Promiň ale nemohl jsem si to odpustit. ' ,, Smát se budu já, až ti rozmlátím tu tvou držku." ,, Ooo. Už se bojím.. " ' Já se ale fakt bojím!! Vždyť on mě zaživa stáhne z kůže, vykuchá a mé vysušené tělo si vystaví doma nad televizí!! ' ,, To bys měl. " ' A je to tady! ' 

,, Hej ty zkyslej ksichte. " 'Díky Hidane. Díky. Díky. Díky! ' ,, Co prosím? " ,, Jo tebe myslím. Nech ho. " ,, Proč bych měl? " ,, Sáhneš na něj a budeš mít se mnou velký problém. " ,, Heh. S tebou? No nevím, kdo je ten spoutaný. " ,, Věř, že tyto pouta mi nezabrání v tvém zabití. " ,, Hm. Takže to ty si ten, co nemůže zemřít.. " ,, Správně. " Vtom případě si tě do parády vezmu jako prvního a uvidíme, co ustojíš. " ,, Už se těším~ " 

---------

Ugh...beru zpět vše co jsem kdy tady slíbila. Jsem hrozná já vím. 

Jestli tuhle knihu někdy dokončím, tak to zapiji tou slivovicí ve sklepě!  

Škola za dveřmi, Vánoce za rohem.. ach Holy mother of Titans !! Abych začla kupovat dárky!!

Zpět ke škole.. jelikož 3. 9. 2018 ( ach jak "kouzelné" to datum) nebyl tak zlý, rozhodla jsem se zase začít vydávat pravidelně. Což znamená, že každé pondělí vyjde nová kapitola této knihy!  Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. ( Pokud to budu dodržovat, mohla bych do 2 měsíců dokončit tuhle knihu - což bych byla ráda - a uzavřít děj na dobro - přece nemáme rádi nedopsané knihy- a dopsat další. )

To by bylo vše, co jsem měla na srdíčku.

uvidíme se zase v pondělí  

Lara ♥

PS: sorry za překlepy ♥