Love knows no limits / ff CZ

Těžké probouzení

Bylo už šero, když jsem vstal...Protáhl jsem se na měkké posteli a nahmátl bráchovo rameno. Pořád ještě spal stulený vedle mě, ačkoliv hodiny na nočním stolku ukazovaly něco po páté večer. Typický on.

Přes hlavu plnou špinavě blonďatých dredů měl stále bílou čelenku, kterou si včera nejspíš zapomněl sundat. 
Něžně jsem přejel pohledem jeho tvář s vystouplými lícními kostmi a plnými rty. Slastně oddychoval a já neměl to srdce ho probudit.

Potichu jsem spustil nohy na bílý koberec a sáhl po županu, který ležel přes židli. Jenom jsem doufal, aby z vedlejší místnosti zase nepřišli Georg s Gustavem. Hlavně Georg si nás poslední dobou divně prohlížel. Jen stěží jsem sváděl vášnivé pohledy a jemné dotyky na hru náhody, ale občas jsem si prostě nemohl pomoct. Můj sladký Tommy byl až příliš k zulíbání.

Rychlým krokem jsem zamířil do koupelny, abych zkontroloval následky vášnivé noci. Moje černé vlasy protkané bílým melírem v japonském manga stylu mi volně spadaly na ramena. V obličeji jsem měl rozmazané černé stíny a na bílé pokožce bylo vidět kruhy pod očima. Přejel jsem odličovacími ubrousky obličej a očistil piercing v obočí. Málem jsem si nevšiml několika cucfleků na krku. Zakryl jsem je pramenem vlasů. Dneska si je rozhodně nechám rozpuštěné, pomyslel jsem si a sáhl po osušce.

Bylo na ní černými nitkami vyšité moje jméno, Bill. Jméno které teď znal bohužel skoro každý, se stalo mou nedílnou součástí. Ještě jsem si pamatoval jaký v Německu vždycky budilo rozruch. Bylo příliš americké a nezvyklé, k mému životu v L.A. ale dokonale ladilo. Rychle jsem setřásl záplavu vzpomínek a přejel ručníkem obličej.

Znenadání jsem zaslechl zavrzání postele a bratrův  hlas.
,,Bille?!,, zamumlal ještě v polospánku.
,,Kolik je hodin?!,,
Vyšel jsem z koupelny a usmál se do jeho rozespalé tváře.
,,Asi půl šestý...zajímalo by mě jak tohle zase omluvíš u Georga.,,
,,Asi mu vylíčím své více než namáhavé noční aktivity...,, řekl s tím jeho sexy úšklebkem a ironicky dodal ,,Určitě mě pochopí...,,
Oplatil jsem mu úšklebek. ,,Nojo, ten určitě...,,
Zatímco jsem došel ke skříni, abych si našel něco na sebe, Tom se vyhrabal z postele a oblékl si župan.

Po chvilce jsem ucítil jeho dech na svém krku a vůni vanilky, tepla a laku na vlasy. ,,Nebo snad aktivity dnešního rána..,, zašeptal mi do ucha a políbil mě na krku. Ucítil jsem piercing, který měl ve svých plných rtech. Otočil jsem se a usmál se do jeho obličeje.,, Snad spíše odpoledne,ne?!,, pohlédl jsem do jeho čokoládově hnědých očí a něžně ho políbil na rtech.

Slyšel jsem jeho dech a  ucítil dlaně, které mi pomalu rozepínaly župan. Než jsem se nadál měl jsem jeho jazyk ve svých ústech, kde se propletl s tím mým. Vzdychl jsem do našeho polibku, který trval až příliš dlouho. Ale nestačilo  mi to. Chystal jsem se vsunout svůj jazyk mezi jeho rty a polibek mu oplatit, když na dveře někdo zaklepal.

,,Haló, vy spáči, už ste vstali nebo vás budu muset zase tahat z postele?!,,
Georgův hlas zněl více než otráveně a já věděl, že každou chvílí otevře dveře.
Nesměl nás takhle vidět. Radši jsem si ani nepředstavoval co by se stalo, kdyby se o tom někdo dozvěděl. Vždyť je to nezákonné!! Dá se ale lásce poroučet?! Copak si můžu vybírat?! Vždycky při pomyšlení na to, jak moc musíme svou lásku skrývat, mě naplnilo zoufalství. Život má zvláštní smysl humoru a nebýt Toma, vlastně nevím co bych dělal.

Když jsem však uslyšel zavrzání dveří, lehce jsem ho od sebe odstrčil a zatímco on se rozešel ke koupelně já konečně otevřel skříň. Georg vešel dovnitř.
,,Aaah, tak dneska jste vstali nějak brzo...,,odfrkl si a přešel k posteli.
Chvíli ji přejížděl rentgenovým pohledem, jakoby chtěl vědět co se v ní odehrávalo. Znervózněl jsem.
,,Už je večeře?!,, zeptal jsem se ve snaze odvést jeho pozornost. Rychle na mě obrátil pohled.
,,Jo, jinak bych pro vás nešel.,, Odešel pár kroků ke dveřím.
,,Mohli bysme potom tak hoďku, dvě zkoušet, ne?!,, zeptal se až ve dveřích.
,,Jojo, za chvilku sme dole.,,snažil jsem se nedat na sobě rozpoznat úlevu. Spadl mi doslova balvan ze srdce. Jen co se zavřely dveře jsem postel překryl dekou, budu ji muset zase převlíct.  Život s kapelou byl někdy složitější, než bych si přál.

,,Všechno v pohodě?!,, vykoukla na mě zpoza rohu Tomova hlava.
,,Jo, doslova o chlup.,, povzdechl jsem si a konečně ze skříně vytáhl triko a obnošené rifle. Brzo se ke mě připojil i Tom. V příliš velkém skate triku, velkých džínách a skate kšiltovce s kšiltem nakřivo mu to proklatě slušelo. Koneckonců i on přejel pohledem mé obnošené rifle, černé tričko a šedou mikinu s černou čepicí. Jinak bych těžko vysvětlil splihlé vlasy, které dneska zakrývaly celý krk. Ušklíbl se na mě a společně jsme vyrazili dolů do kuchyně.
Už na schodech byla cítit vůně čínských nudlí. Nojo, dneska ,,vařil,, Gustav. Když jsme vešli dovnitř, přivítal nás jeho veselý hlas.

Gustava jsem měl moc rád. Většinu času pouze mlčel, ale když promluvil stálo to za to a hlavně se nikdy nemíchal do soukromých věcí. Kdyby mě potkal na  chodbě jak si strkám okurku do prdele, neřekl by ani půl slova. A rozhodně by si to  nechal pro sebe. Narozdíl od Georga.

,,Dáte si?!,, zeptal se.
,,Jasně, umírám hlady.,, vrhl se Tom ke stolu a rychle přijmul nabízenou porci.
,,Že váháš.,, odpověděl jsem a taky si přisedl ke stolu. Oproti pizze kterou jsme jedli poslední týdny to byla příjemná změna.