Noční můra

Zdálo se to jako normální noc...

Tento den jsem šla spát skoro jako normálně pozdě v noci a před spaním jsem poslouchala creepypasty, po kterých jsem měla "menší" strach. Šla jsem se napít (samozřejmě po tmě) a měla jsem každou vteřinu pocit, že z té černočerné tmy vylétne nějaká nestvůra. Vrátila jsem se zpátky do pokoje a šla jsem spát, teda pokoušela jsem se o to, jenže příval strachu, praskající podlaha v kuchyni, šelest větru a velké teplo mi tu šanci vůbec  neusnadnilo, a tak jsem musela čekat asi 1-2 hodiny než jsem konečně usnula. O ničem se mi nezdálo, ale najednou jsem se probudila. Obvykle to byl nějaký zvuk či pocit, že nemám peřinu, ale teď to bylo jiné. Podívala jsem se na budík a ten mi ukazoval, že jsou tři hodiny a 15 minut. Hlavou mi proběhla myšlenka, že je to čas, kdy se ve filmech stane něco nadpřirozeného a v duchu jsem se tomu i zasmála, tak jsem se snažila znovu usnout. Zdálo se mi, že jsem usnula jenom na minutu a že jsem se zase vzbudila, ale když jsem se snažila pohnout a podívat se na hodiny, tak se mi to nepovedlo. Byla jsem zmatená a vyděšená. Najednou se přede mnou zjevila temná postava u mé postele a já zpanikařila. Postava se naklonila a já se stále nemohla pohnout. Temná postava si sedla na moji postel a já doslova cítila, jak se postel pod jeho vahou prohnula. Chvíli se na mě jenom dívala, ale pak mě najednou začala škrtit. Chtěla jsem křičet, ale hlasivky mě vůbec neposlouchaly. Vzpomněla jsem si na video, kde říkali, že když se tohle stane, tak mám myslet na něco pozitivního a temnou postavu by to mělo zastavit a zahnat, takže jsem zavřela oči a začala jsem myslet na hezkou louky s duhou, kde se proháněla koťátka, ale postavou to ani nehlo. Byla jsem už zoufalá a stále jsem se nemohla pohnout, ale najednou postava zmizela a já se zprudka posadila a popadala dech zatímco jsem se rozhlížela po pokoji a chtěla se ujistit, jestli tam ta postava ještě není. Naštěstí nebyla a já jsem zjistila, že je všechno v pořádku, tak jak to má být. Poté jsem si už jen lehla a spala až do rána. Ráno jsem na to už malém zapomněla, ale když jsem si tu scénu znova zopakovala, tak jsem měla strašný pocit. Ten den zrovna vyšlo video o „spánkové paralýze” a já v něm našla všechno, co jsem potřebovala, abych zjistila, že jsem měla opravdu spánkovou paralýzu a že to nebyla žádná příšera, která by mě chtěla zabít. V tu chvíli jsem si oddechla a doufala, že se mi tohle už nikdy nestane. A taky nestalo a já právě píšu tenhle příběh, abych i vám mohla povědět, jak spánková paralýza probíhá a nemyslet si, že to byla doopravdická příšera :).