You are my new family?! |MenT|

20.

Carrie:

Dole byl Štěpán, seděl u stolu a byl na mobilu. Jen co zaregistroval moji přítomnost, zvedl hlavu a smutně se usmál. „Co se stalo, Štěpí?" „Nic. Jen, mrzí mě, že odjedeš." „Však si slyšel Honzu, ještě tu zůstanu." „No jo, ale jednou odejdeš." „Ale Štěpí..." bylo mi ho tak strašně líto. Posadila jsem se vedle něj, a položila mu ruku na předloktí. On ke mně vylekaně zvedl hlavu a vyplašeně se usmál. „Slibuju, že až odjedu, zůstaneme v kontaktu, jo?" „Jo." zašeptal. Naši dojemnou chvilku pokazili dvojčata, která přišla do kuchyně. No, přišla, vběhla. „Tonny! Tonny nech mě!" smál se Adam. Hned za ním se přiřítil Tonny a oba se svalili na pohovku, kde se začali vzájemně lechtat. Když skončili, Adam se zvedl a zeptal se: „Dáte si někdo bylinný čaj?" a Tonny, pořád ještě válející se na pohovce, se smíchem zakřičel: „Nedělejte to! Neberte si ty jeho drogy!" a dostal záchvat smíchu. Adam se na něj otočil a zakřičel: „Tonny, to nejsou drogy, ale máta!" a taky se rozesmál. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a s úsměvem si řekla o jeden mátový čaj.

Odpoledne kluci vymysleli, že by byl vážně dobrej nápad se mnou a Štěpou zajet za nějakou Lukášovou kamarádkou, která je prej vážně super. Ani jsem se nenadála a seděla jsem v Martinově autě před nějakým panelákem. Adam se na mě a Štěpu ze sedadla řidiče otočil, ukázal na Tonnyho vedle něj a říká: „Nejezděte s ním výtahem, nebo vás bude bolet anální otvor." načež ho Tonny se slovem „blbče" pohledem zavraždil. Všichni jsme se rozesmáli a vystoupili z auta. Návštěva ze začátku probíhala skvěle, ta holka se nám představila jako „Sandra, vyslankyně bohů" ačkoliv se podle Lukáše vlastně jmenuje Tereza a zavedla nás do obývacího pokoje, kde byly po zdech rozvěšené divné obrazy a byliny. Zdi byly vymalovány žlutě, podlaha byla modrá a sedačka rudě červená. Místo televize byl o zeď opřený nejdivnější obraz ze všech. Byly na něm všemožně napatlané snad všechny barvy a uprostřed byla fixem namalovaná zelená tečka velká asi jako podtácek. Když k nám ta holka přišla, položila před nás na konferenční stolek, vlastně na pouzdro od kytary, tác s něčím co připomínalo čaj. Potom se otočila a někam odešla. Natáhla jsem se pro něj, ale Adam mě se zakroucením hlavy zastavil. Dívka znovu přišla se sáčkem něčeho, co vypadalo jako směs sušených hub, výkalů a ještě něčeho. Když sáček otevřela, přísahala bych, že tam ty bobky vážně jsou. Ona si k tomu přičuchla a zatvářila se víc než spokojeně. Otočila se na mě a řekla: „Jaké je tvé jméno?" „C-carrie" vykoktala jsem. Ona ke mně natáhla ruku s tou věcí a řekla: „Carrie muset ochutnat." Zoufale jsem se otočila na Lukáše a ten jen kývl. Opatrně jsem si ze sáčku vzala jednu z těch věcí a pokusila jsem se usmát. Ona se taky usmála a zase, naštěstí i s tou věcí, odešla. Lukáš mi tu věc vzal z ruky, čuchl k ní, zatvářil se znechuceně a se stejným výrazem tu věc vyhodil otevřeným oknem ven. Jako poděkování jsem se jen vděčně usmála.

Lucy