Životabudič ✔️ | Fremione fanfiction

Dvanáctá kapitola - Hermiono, přestaň být, jak v nějakým akčním filmu

,,A kdo ti vlastně půjde za svědka?'' zeptala se Angelina svého snoubence, když se skláněla nad seznamem hostů na jejich svatbu.

,,To je snad jasné, ne?'' uchechtl se a objal ji okolo pasu. ,,Jedině Fred.''

,,A zeptal ses ho?'' pozvedla tázavě obočí.

,,Ještě ne,'' zavrtěl nad tím hlavou.

,,Měl bys,'' usmála se na něj, ,,svatba se blíží.''

,,Já vím,'' přikývl a přitáhl si ji k sobě blíž, ,,a já se těším čím dál tím víc.''

,,Já taky,'' zabořila hlavu do jeho hrudi.

Bytem se najednou rozezněl zvonek.

,,Kdo to může být?'' podivila se Angelina.

,,Fred,'' odvětil, ,,kdo jiný by to byl.''

George se vydal ke dveřím a otevřel svému bratrovi.

,,Ahoj,'' pozdravil ho.

,,Čau,'' kývl hlavou na pozdrav a pustil ho dovnitř. ,,Jsem rád, že tu jsi, chtěl jsem se tě na něco zeptat,'' oznámil.

Fred se otočil. ,,A na co?''

,,Blíží se ta moje svatba a já pořád nemám svěd-''

,,Čekal jsem, kdy to přijde,'' zasmál se Fred. ,,Bude to jako žádost o ruku?'' pozvedl tázavě obočí.

George se zamyslel a poklekl na pravé koleno. ,,Frede,'' oslovil svého bratra, který měl chuť se rozesmát na celé kolo, ,,budeš můj drahocenný svědek?''

Fred se naoko zamyslel. ,,Já ti nevím,'' pokrčil nad tím rameny, ,,musím si o tom promluvit se svou matkou,'' prohrábl si vlasy.

George povytáhl obočí. ,,Vážně?''

,,Dělám si srandu,'' mávl nad tím rukou, ,,počítej se mnou, brácho,'' přikývl a objal ho.

,,Díky,'' poděkoval mu George s úsměvem.

,,Ale bude tam semnou moct být i Zrzek a Morty,'' přivřel lehce víčka k sobě.

,,Jasně, že jo,'' přikývl.

,,Tak to tam budu určitě,'' zasmál se a poplácal ho po rameni.

~

Už to bylo pár hodin od Ronova odjezdu zpět do Ameriky. Hermionu tentokrát nepolíbil, pouze se s ní jedním slovem rozloučil.

Celé dopoledne nad tím přemýšlela, ale nedošla k závěru. Jen stále přerovnávala svou knihovnu, protože se ji stále nezdálo, že je přehledná.

Někdo zaklepal na dveře.

,,Dále,'' vyzvala neznámého, ale nikdo nevstoupil. ,,Řekla jsem dále,'' zopakovala, ale stále nikdo nevstoupil.

Proto se musela zvednout od hromady knih a dveře otevřít sama. Nikdo tam nestál, jen byla před prahem malá červená krabička.

Hermiona pozvedla nechápavě obočí a i dárkem od neznámého se vrátila zpět do pracovny.

,,Co to je?'' zeptala se sama sebe a začala malou krabičku zkoumat.

Přiložila ji například i k uchu, aby se ujistila, že se nejedná o bombu nebo nějakou malou havět.

Merline, Hermiono, přestaň být, jak v nějakým akčním filmu. Pomyslela si.

Nakonec to malé víčko odklopila. Z krabičky vyletěl ohňostroj o něco větší, než Hermionina ruka a ve vzduchu utvořil nápis: Úsměv je odměna, tak se směj.

Hnedovláska se usmála, ale ne proto, že ji to nějaký shluk petard pověděl, ale proto, že ji to potěšilo.

Když napis zmizel podívala se ještě na dno krabičky, na kterém bylo napsáno jméno odesílatele.

,,Fred,'' zašeptala a přiblbě se usmála.

Krabičku zase zavřela a zavřela ji do zásuvky stolu. Rychle si vzala svůj kabát z věšáku a zamířila pryč ze své kanceláře.

Chtěla Fredovi poděkovat. Osobně, ne jen pouhým vzkazem s pár slovy.

Když se objevila před krbem přemýšlela, kde by mohl zrzek být. Nakonec vsadila na jistotu a přemístila se do Děravého kotle.

No nosu ji ihned praštila vůně máslového ležáku, kávy a brambor, které dnes byly nejspíš k obědu.

Vydala se ke zdi, kde poklepala na jednu z cihel. Před ní se rázem rozprostřela ulice plná čarodějů a čarodějek.

Už z dálky viděla Kratochvílné kouzelnické kejkle. Poprvé v nich byla před jedenácti lety. Bylo, až neuvěřitelné, jak ten čas letěl.

Pomalu se rozešla do ulice a prohlédla si snad všechny výlohy. Těch pár metrů ji zabralo bezmála patnáct minut.

Stejně mají nejlepší fasádu. Usmála se Hermiona a vstoupila do obchodu Weasleyovic dvojčat.

Krámek nebyl tak plný jako před začátkem školního roku, ale nouzi o zákazníky Fred s Georgem neměli.

Hermiona procházela kolem různých regálů a produktů, která dvojčata prodávala.

,,Za co vděčíme tak velevážené návštěvě, až z Ministerstva kouzel?'' ozval se hlas za ní.

Leknutím nadskočila a otočila se na dva zrzky a jednoho Zrzka pod nimi.

,,Buď vděčný Fredovi,'' usmála se a pramínek svých vlasů si zástrčila za ucho.

George se usmál a poplácal svého bratra po rameni. ,,Nechám vás o samotě,'' oznámil. ,,Zrzku, pojď, jdeme najít toho pošahanýho ptáka,'' pískl na psa, který stál u Fredovi nohy.

Když oba dva zmizeli, Hermiona pokračovala: ,,Děkuju, že si děláš takovou škodu a posíláš mi motivační citáty,'' zasmála se a on s ní.

,,Šlo mi jen o to, aby ses zase začala usmívat,'' pokrčil nad tím rameny a zastrčil si ruce do kapes.

,,Jak začala?'' pozvedla nechápavě obočí.

,,Dřív ses smála víc, teď musí člověk ještě vyrobit krabičku, dát do ní ohňostroj a poslat někoho, kdo ti to dá před dveře,'' uchechtl se, ,,dřív to bylo snazší.''

Hermiona přikývla. ,,I tak děkuju,'' usmála se na něj.

,,Nemáš zač,'' odvětil. ,,O tohle mi šlo,'' poukázal na její úsměv, který se ještě rozšířil.

Hermiona se mu vrhla kolem krku. ,,Ještě jednou děkuju.''

,,Ještě jednou nemáš zač,'' zašeptal se spokojeným úsměvem.

~

Jonathan chodil sem a tam po svém bytě. Před pár vteřinami zahlédl Rona před domem a čekal, kdy se objeví ve dveřích.

Nemohl se dočkat, takže se rozhodl jít mu naproti. Rychle popadl klíče a vyletěl z bytu jako na koštěti. Schody scházel po třech, aby byl, co nejrychleji dole.

Přesně uprostřed své cesty narazil na Rona. Stál tam s obrovským kufrem a ještě větším úsměvem.

,,Famfrpál,'' řekl najednou Jonathan.

,,Cože?'' uchechtl se Ron.

,,Říkal jsi, že budeš zpátky dřív, než řeknu famfrpál,'' pokrčil nad tím rameny, ,,a teď jsi konečně tady,'' usmál se a vrhl se mu kolem krku.

,,Jsem rád, že jsem zpátky,'' oznámil Ron.

,,Já jsem rad-''

Jonathan ani nestihl doříct větu, protože ho Ron umlčel jedním dlouhým a vášnivým polibkem.

~