Životabudič ✔️ | Fremione fanfiction

Sedmnáctá kapitola - To bych si pak měla pořídit zbrojní průkaz, ne?

,,Rone!" pozdravil zrzavého muže Salvatore. Byl nadšený, že ho znovu vidí. ,,Tak ses nám konečně vrátil!" oznámil s úsměvem a potřásl si s ním rukou.

,,Jo... konečně jsem se vrátil," uchechtl se a posadil se na křeslo před ním.

,,Tak povídej," popohnal ho Aristo, ,,minule jsi získal ocenění, chytal zločince, co jsi udělal tentokrát?''

Ron se poškrábal na zátylku. ,,Učinul rozhodnutí,'' oznámil a s obavou se na Arista podíval.

,,A jaké?'' pozvedl zvědavě obočí.

Ron se zhluboka nadechl a pronesl: ,,Podávám výpověď.''

Salvatore na něj vyjeveně koukal s otevřenou pusou. Čekal cokoli, ale tohle opravdu ne.

,,A... a proč, Rone?''

,,Víš, já jsem si v Americe někoho našel a chci s ním být...,'' odvětil tiše Ron. ,,Rozhodně nechci, aby sis myslel, že mi takhle práce nevyhovovala nebo tak něco... to rozhodně ne, ale potřebuju mít toho člověka u sebe a to se tady v Anglii nestane.''

Aristo chápavě přikývl. ,,Dobře, dobře... doufám, že vám to alespoň vydrží do smrti a budete mít kupu dětí,'' zasmál se a opřel si lokty o stůl.

Ron se v duchu také zasmál. Maximálně tak adoptovaných.

,,Nicméně tvojí výpověď schvaluji,'' oznámil a lehce se usmál, ,,nemůžu ti přeci bránit v lásce a štěstí.''

,,Děkuju moc,'' podíval se na něj Ron s vděčným pohledem, ,,za všechno, co jsi mě naučil a co jsi pro mě, kdy udělal.''

~

,,Rone,'' oslovila svého syna Molly, když mu nandavala jídlo na talíř, ,,jak si můžeš být jistý, že dostaneš v Americe práci?'' zeptala se starostlivě.

,,Už jsem o tom mluvil s vedoucím bystrozorů Kouzlnického kongresu a ten byl doslova nadšen, že oficiálně nastoupím do jejich řad, takže-''

,,Ale co my?'' přerušila ho. ,,Jedna věc je odjet za tu velkou louži na chvíli a ta druhá napořád!''

Ron se na svou matku podíval s povzbudivým úsměvem. ,,Mami, potřebuju začít odznova a to tady v Anglii prostě nezvládnu,'' pokrčil nad tím rameny. ,,Věř mi, že pro nikoho to těžší, než pro mě, ale to, že tam budu bydlet neznamená, že s vámi přeruším veškerý kontakt.''

Molly ho sjela starostlivým pohledem. ,,Jestli mi nebudeš psát, tak tam přijedu a ukážu všem, kdo je tvoje matka,'' pohrozila mu s vařečkou v ruce, která byla ještě od omáčky, kterou Molly nandavala.

Ron se zasmál a přikývl. ,,I kdybych nechtěl, Jonathan mě k tomu dokope,'' zamumlal a pustil se do výtečného jídla, které jeho matka připravila k jeho poslednímu dni v Anglii.

,,Ten kluk - Jonathan - moc se mi líbí,'' ozval se Arthur, který seděl naproti Ronovi, ,,je to takový skromný kluk na to, že je famfrpálobý hráč,'' oznámil a vložil si do úst teplou bramboru, kterou se snažil několik minut ochladit foukáním.

Ron si vzpomněl, jak si dělal Jonathan srandu z toho, že plakáty s jeho obličejem má leckdo vylepený na zdi. Tehdy moc skomně nezněl.

,,To on je,'' přikývl pobaveně a napil se dýňového džusu.

~

Ron se objevil před dveřmi bytu, ve kterém dlouhá léta žil. Na jmenovce už jeho jméno nebylo a zdobilo ji pouze příjmení Grangerová.