Životabudič ✔️ | Fremione fanfiction

Dvacátá kapitola - Hermiono, to bude žádost, že tos ještě nezažila

,,Nemůžu uvěřit, že se nám to povedlo,'' posadil se Fred na židli a s úžasem koukal před sebe, ,,my jsme právě otevřeli pobočku v Berlíně.''

George horlivě přikyvoval. ,,Sám to nechápu,'' posadil se vedle něj, ,,a ještě nás pozval na otevíračku-''

,,Ovšem s doprovodem,'' skočil mu jeho bratr do řeči, ,,to je problém.''

,,U mě ne,'' uchechtl se. Sjel své dvojče pohledem a usmál se. ,,A co Hermiona?''

Fred se na něj podíval s povytaženým obočím. ,,Jako vážně?''

,,No... proč ne,'' pokrčil nad tím rameny.

,,Ono je totiž úplně normální pozvat někoho na otevíračku do Berlína, že?''

,,Vždyť je,'' namítal George a prohrábl si vlasy, ,,navíc ani jedem z vás nikoho nemá a ty ji do toho ještě tajně miluješ - to je skvělá příležitost!''

,,Georgi,'' podíval se na něj s úšklebkem, ,,ona mě bere jen jako kamaráda.''

,,To zprvu všechny,'' poplácal ho po rameni a vstal. Rozhlédl se po obchodě a poté se podíval na své zlaté hodinky na levé ruce. ,,Nepůjdem to zapít?'' otočil se na svého bratra.

,,Myslíš - nepůjdem se opít?'' zasmál se a vstal. ,,To si piš, že jo.''

~

,,Hele...,'' nadechl se zhluboka George, ,,vidím to tak, že se stejně budeš muset zeptat Hermiony, už jenom proto, že umí německy,'' vyhrkl opileckým hlasem a přiblbě usmál. ,,Já umím německy jenom to. divný slovíčko... jak jen to bylo...,'' zamyslel se.

,,No, možná se za ní ještě dneska stavím,'' pokrčil nad tím rameny a znovu se napil z láhve s ohnivou whisky.

,,DURCHFALL!'' zakřičel jeho bratr, až sebou Fred škubl. ,,Durchfall to byl.''

,,Co to slovo znamená?'' pozvedl tázavě obočí.

,,Nevím, ale když jsem byl poprvé v Německu, tak to tak křičel jeden Němec, co běžel na záchod jak nejnovější Nimbus,'' odvětil.

Oba dva v tu chvíli vybouchli smíchy.

,,Takže... Durchfall?'' zasmál se Fred.

Jeho bratr zněl jako umírající lachtan, co ještě ke všemu buchá pěstí do stolu pokaždé, když se zaškytá.

,,Musím se jít zeptat Hermiony,'' vstal najednou Fred od stolu, ,,nebo mě někdo předběhne!''

George lehce přikývl. ,,Hodně štěstí, brácho,'' zamumlal.

,,Hermiono, to bude žádost, že tos ještě nezažila,'' poplácal se Fred po hrudi a zamířil hlouběji do obchůdku, aby našel své koště.

~

Hermiona ležela své posteli. Stále na sobě měla kabát, stále na sobě měla kalhoty a stále měla na obličeji ten smutný výraz.

Její kocour začal cuchat její vlasy svou tlapkou a bylo mu úplně jedno, jak příjemné to je jeho majitelce.

,,Křivoune, nech toho,'' odhodila ho na druhý konec postele.

Kocour si i tam našel zábavu. Hermioniny ponožky byly v mžiku děravé.

,,Fajn, tak já vstávám, ty jedna kočko blbá,'' pohladila ho po hřebu. Křivoun ji odměnil spokojeným vrněním a rozvalil se na místo, kde před chvílí sama Hermiona ležela.