Proč zrovna já... (Levi FF)

14.

,,Caroline!" Začal mě budit hlas od Hange. Vystřelila jsem jak šíp a posadila se. ,, C-co se děje?" Řekla jsem s rozespalým hlasem. ,, Levi chce, aby jsi šla k němu do kanceláře." Trochu jsem znervózněla. ,, Ty jsi mu to řekla že ano?" Pouze přikývla na souhlas. ,, Dobře... Dej mi chvilku a já za ním přijdu." Vstala jsem z postele a vzala si čisté oblečení, které bylo připravené hned vedle postele na nočním stolku. Převlékla jsem se a se strachem šla za ním. Přišla jsem k jeho kanceláři a zaklepala. ,, Dále.." Ozvalo se na druhé straně. Vstoupila jsem dovnitř a mohla jsem vidět Levije, který sedí za stolem. ,, Zamkni.." Řekl mrtvým tónem. Jak řekl, tak jsem i udělala. Než jsem se mohla otočit na zpět Levi si to ke mě mířil s velmi naštvaným výrazem. Byl přímo u mě když mi vrazil silnou facku do obličeje až jsem spadla na skříňku, ze které popadalo pár věcí na zem. ,, Jak jsi mohla dopustit, aby naše dítě takhle zemřelo!" Zvýšil na mě hlas a já si přidržela líčko, na které jsem dostala tak silnou ránu. ,, Ale... J-já za to nemůžu..." ,, Ale můžeš... Šla jsi k tomu titánovi, i když jsem ti dal jasně rozkaz k němu nejít!" Měl pravdu... Z toho by se nic nestalo kdybych k němu nešla... ,, Víš jak jsem se na něj těšil! Heh... Ani nevíš jak..." Zvedl mě ze země a dívali jsme si navzájem do očí. ,, Těšil jsem se, protože tohle bylo s tebou moje poprvé.... Naše poprvé... A naše první dítě... Ale ty jsi to všechno zkazila..." Stélka mu slza po tváři. Chtěla jsem mu jí utřít ale on mi chytil ruku tak silně, jako by mi jí chtěl zlomit. ,, Leviji co to-" Zvýšila jsem na něj hlas ale on mi podkopl nohu a byla jsem opět na zemi. Začal do mě kopat, mlátit mě... Začala jsem brečet... Sténat bolestí... Říkala jsem mu, ať toho nechá ale nic. Jakoby mě neslyšel. Pak mě chytil za nohy a někam mě vláčel. Ale já jsem ho kopla do velmi citlivé oblasti. Zařval a já měla šanci utéct. Odemkla jsem dveře a běžela pryč se slzami v očích. Přiběhla jsem k pokoji od Erena a začala klepat. Po chvilce otevřel a jen jak mě viděl vzal mě dovnitř a zamkl za mnou. ,, Bože Carol.. Co se ti stalo?" Zeptal se mě. Nic jsem neřekla a jenom ho objala. Vzal mě opatrně do náručí a vedl nás ke gauči. Posadil mě na něj a já se pomalu začala uklidňovat. Ale všimla jsem si jedné osoby naproti sobě, jak tam jenom seděla a dívala se co se děje. ,, Erene já.. Já raději půjdu..." Řekla když vstávala z pohovky. ,, Ne zůstaň tu prosím... Potřebuju tě tady." Řekl jí a ona jen nenápadně přikývla. Šla si sednout vedle mě a pomáhala mi se uklidnit. ,, Řekneš mi, co se stalo?" Zeptal se znovu Eren. ,, Le.... Levi mě zmlátil..." Všimla jsem si naštvaného výrazu na něm když jsem řekla jeho jméno. ,, Já ho zabiju..." Zaklel. ,, Prosím.. Nic mu neudělej... Za všechno můžu já... On mi dal příkaz ale já neuposlechla... Měla jsem důvod aby mi tohle udělal..." ,, Nedávej si všechno za zlé... Tohle předurčil osud..." Řekla ta holka vedle mě. ,, Jinak jsem Yumi Wolf. A tebe znám... Eren mi o tobě hodně mluvil." Usmála se na mě. Je tak milá... A roztomilá když má ty dva copky jako malá holčička. Taky jsem se na ní usmála a ona mě chytila za ruku. ,, Všechno bude v pořádku dobře... Jenom teď nebudeš s ním ale s Erene. Budeš s ním v bezpečí.,, Přikývla jsem. Má pravdu. Nechám ho vychladnout a možná se všechno zklidní. ,, Vůbec... Co tvoje noha?" Zeptal se Eren, aby změnil téma.,, Je to lepší. Možná bych mohla začít i trénovat. " ,, To by bylo super! Tak zítra zajdem na tréning. Ať si ulevíš." Řekla Yumi a znovu se usmála. Konečně... Po těch měsících se budu moct zase protáhnout. Ale co Levi? Nebude žárlit?