3 roky uběhli od doby, kdy jsem tě naposledy viděl. Kdy jsem tě naposledy políbil na tvé sladké rty. Kdy jsem se tě naposledy mohl-
„Harry jsi tu?" zeptala se Hermiona a tak dokonale vytrhla Harryho z přemýšlení.
„Jo v obýváku" odpověděl s nezájmem Harry a zadíval se ven z okna.
„Zase přemýšlíš o něm. Jsou to už tři roky. Nesmíš se trápit, určitě ho najdeš."
Chvíli bylo trapné ticho než ho opět Hermiona přerušila. „Ron se ptá jestli s ním nezajdeš na máslový ležák."
„Vyřiď mu ať se mnou v sobotu počítá. V šest u tří košťat. A kde máš Rose?"
„Rose je teď u Molly a Arthura. Podívej Harry, Draco je tvůj snoubenec a věř, že mi ho najdeme.
Někde být musí, přece by se nepropadl do země. Rona napadlo, že bychom ti půjčili na týden Rose, aby jsi přišel na jiné myšlenky" Hermiona přistoupila k Harrymu a položila mu ruku na rameno. Ten se pod dotekem otřásl. Zase v mysli zabloudil, jak se ho na stejném místě dotýkal jeho snoubenec.
Ta tvá vůně. Jak moc dokonale voníš. A tvé vždy perfektně upravené vlasy -
„Harry posloucháš mě vůbec?" Hermiona zněla starostlivě ale zároveň lechce podrážděně.
„Promiň, jasně že si vezmu Rose. Miluju ten její smích. Víš taky jsme plánovali dítě, ale Merlin nám nepřeje, abychom byli spolu."
„Hale jdu ti tu trochu uklidit, uvařit a pak to spolu probereme" s těmito slovy odešla Hermiona někam do útrob domu.
***
Harry se přemístil před místo, kde měl dnes schůzku s Ronem.
Celý den byl opět myšlenkami jen u jeho snoubence.
Když vešel do hostince spatřil jak na něj mává muž s rudými vlasy. Vydal se proto k němu a cestou zaslechl šeptání ostatních hostů, že Harry Potter je tu.
„Ahoj Rone."
„Ahoj Harry, vypadáš dobře" řekl Ron a postavil se aby svého nejlepšího kamaráda mohl obejmout.
„Nepřeháněj zase. Už sis objednal?"
„Ne čekal jsem na tebe. Tak vyprávěj co nového zažívá ve svém životě náš hrdina."
„Ještě ty s tím začínej. Co by nic nového. Pořád na něj myslím. Strašně moc mi chybí" Harry si povzdechl a všiml si, že k nim míří obsluha.
„Dobrý den co si dá- " mladý číšník byl přerušen jistým Nebelvírem.
„D-draco jsi to ty?" Harry se podíval na Rona, jestli se mu to náhodou nezdá. Ron jen vytřeštěně zíral na oba muže.
„Om-omlouvám se t-to bude n-nějaký om-omyl" vykoktal ze sebe blonďatý muž a najednou mu přišla podlaha, jako velmi zajímavý předmět pro jeho oči.
Harry vstal od stolu tahaje blonďatého aristokrata za rukáv, sebou ven před hostinec. Jakmile se za nimi zabouchly dveře, Harry přitlačil Draca na stěnu vedle nich.
„Tři roky jsem tě hledal a ty si pak nakráčíš sem a chceš tvrdit, že jsem si tě s někým spletl? To nemyslím vážně! Ty si takový pako. Já tě miluju proč Draco? Proč si mě opustil" Harrymu se po tvářích začali kutálet první slzy.
Druhý muž k němu natáhl ruku a setřel je. Harry se k ruce přitiskl a zavřel oči.
„Harry, moji rodiče byli Smrtijedi. To mě všichni vinní, za to že pán Zla umřel. Musel jsem tě chránit. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí."
Harry otevřel oči chytil Draca kolem boků a opřel si čelo o to druhé.
Jejich nosy se o sebe otírali.
Nakonec to byl Draco, kdo přelomil hranici mezi jejich rty.
Jak moc mi tvé rty chyběli. Neopouštěj mě.
„Neopouštěj mě" řekl Harry, když kvůli nedostatku kyslíku byli donuceny se jejich rty rozpojit.
„Neopustím tě. Už nikdy se mě nezbavíš."
„V to doufám. Miluji tě Draco."
„Miluji tě, Harry" zaznělo z Dracových úst než si je přivlastnil určitý Nebelvír, stejně tak jako jeho srdce.
Ahoj,
Doufám, že se vám tato jednodílná povídka líbila. Zároveň se chci omluvit čtenářům Důkaz lásky.
Kapitolu můžete očekávat do konce měsíce. 😊
Rozhodně napište do komentářů pokud byste chtěli něco podobného na téma Drarry nebo jiné páry.
Mám vás ráda ❤.
_Andysek_
