Mother Nature [Příběh První]

Část 2. Růže nevinnosti

,,Takže, jak najdeme Fitis?" zeptala jsem se a otevřela skříňku.
,,To nevím," povzdechla si Anne a líně se opřela o skříňku hned vedle.
,,Slečna Wiki by mohla něco vědět."
,,Slečna Wiki? Ta ještě žije?" pozvedla v pobavení Sophi obočí.
Anne se na ni nebezpečně podívala.
Sophi se nestačilo spálit jednou, ona musela rovnou uhořet. To byla její tradice.

,,Slečna Wiki jí chtěla učit, ale prý se vzepřela. Od té doby o ní neslyšela," zadívala se Anne zamyšleně do země a pár světlích pramenů vlasů ji spadlo do obličeje.
,,Třeba si bude pamatovat jméno té holky, kterou ovládla Fitis," nahodila Maja a z radosti, z toho skvělého nápadu, jsem třískla dveřmi skříňky.
Nejenom mě, i ostatním svitlo v očích.

,,Majo, ty si génius," vyvýskla Anne.
,,Říká mi to hodně lidí."
,,Mám volno můžu za ní dnes zajít. Čím dřív, tím líp," schovala si Elena rtěnku do kabelky a usmála se.
Byla jsem ráda, že mi pomáhají.
Opravdu nevím, co bych dělala bez vševědoucí Anne, chytré Maji, ochotné Eleny a opravdu nemám zdání, co bych dělala bez Sophiného "optimismu."

,,Buď připravená na nejhorší," řekla Soph a otočila se na Elenu, která moc nechápala pointu její věty.
,,Třeba už najdeš jenom kostru," dělala vážnou Sophi.
Za což si vysloužila Conorové štouchnutí do ramene.
Přesto se začala smát.

Elena

Zůstala na mě jedna z předních lavic, ale nijak mi to nevadilo.
Matematiku jsem měla vždy ráda, říkejte si co chcete, já ji milovala.
Obzvlášť ty diplomy, co jsem doma střádala z různých matematických soutěží.
Taky jsem milovala sestřin výraz, když jsem domů přišla s výhrou.
A ta závist, která vždy byla v jejích očích, tu jsem taky milovala.

,,Smým si přisednou?" byla to Conorova postava, která se mi objevila v zorném poli.
,,Samozřejmě," usmála jsem se okamžitě.
,,Takovou otázku mi nemusíš ani dávat."
,,V tom případě se ti hluboce omlouvám," musela jsem se zasmát.
Byl to pěkný úsměv, co se mu také vyrýsoval na rtech.
Když už jsme u toho rýsování, to tričko na něm je pro mě moc uplý, abych se nekochala jeho svaly.

Bylo pěkně těžký si nachystat pár sešitu a pouzdro na stůl, když seděl hned vedle mě.
Okamžitě se mi vybavila vzpomínka na minulý týden, kdy jsem myslela, že umřu.
Doslova, protože to byla Sophi, která proti mě vystartovala.
Neštěstí tam byla Maja, která ji zastavila.
Lituju toho?
Ani náhodou, když to byl právě ten sexy kluk vedle mě, co se o mě hned začal zajímat.
Měla bych se ovládat, pomyslela jsem si.
To bude možná trochu těžší.

                        ***

,,Příští týden si napíšeme test z tohoto tématu, doporučuju vám si to ještě zopakovat," řekl učitel poté, co zazněl zvonek oznamující přestávku.
Musela jsem se sama pochválit.
Jednak, že jsem si pěkně šplhla u pana Dumbera.
A jednak zato, že jsem přežila celou hodinu po boku Conora.

,,Já to nechápu," zamumlal, když jsem už vstávala ze židle.
Stále seděl na svém místě s hlavou opřenou o ruku a pár poškrtanými stránkami.
Během hodiny často něco škrtal a neobešlo se to bez pár tichých nadávek, ale netušila jsem, že je na tom tak špatně.

,,Co nechápeš na množinách," přisedla jsem si zpátky k němu blíž, než jsem chtěla.
Na chvíli se na mě podíval skrz své tmavé oči, pak se ale s hlasitým povzdechem přesunul nad sešit.
,,Všechno," odpověděl stručně.
Množiny bych mu za deset minut nevysvětlila a navíc jsem se musela přemístit do další učebny.
Čas šel proti mně.

,,V jednu je pauza na oběd, sejdeme se na stadioně. Ráda ti to vysvětlím," řekla jsem rozhodně a povzbudivě se usmála.
Zvedl úlisně jeden koutek rtu a vypadalo to, že zkoumá každou drobnou částičku mých očí.
,,Tak v jednu," postavila jsem se tak prudce, že se mi před očima na chvíli objevily mžitky.
Nervózně jsem si popravila vlasy a popruh kabelky a s propalujícím pohledem Conora, jsem vyšla na chodbu.
Vstříc další hodině.