Když mě hlídá démon

Krádež duší

Muž mě bez váhání vytáhl za límec ven z postele. Ta síla, kterou mě odtáhl byla neuvěřitelná. Navíc to celé udělal jen jeho levou paží. Nevypadal ten typ, který by každý den cvičil ve fitku, ale svaly měl jako Herkules. Inu, nebyla správná doba na obdivování jeho nadlidské síly. Ležela jsem tam nehybně na zemi a třásla se hrůzou.

,,Kdo jste? Co se to tu děje?" zeptala jsem se přeskakujícím hláskem, jako bych snad doufala, že se ke mně posadí a odvypráví mi to.

,,Kde je?" zeptal se mě a naprosto ignoroval mou předchozí otázku. Jako bych snad předpokládala, že mi na ni zodpoví.

,,Kde je kdo?" 

,,Nedělej ze sebe ještě většího idiota než jsi a odpověz mi," řekl hrubě.

,,S-Sebastian?" zakoktala jsem se.

,,Jistě, pokud mu tak chceš říkat...," odmlčel se.  ,,Tak kde je?!'" zvýšil hlas.

,,Nevím, ráno jsem se vzbudila a už byl pryč...," řekla jsem vcelku zoufale. ,,Kdo jste vy a co děláte v mym domě?" zeptala jsem se poněkud přidrzle na někoho, kdo může každou chvíli zařvat.

Muž se pousmál. Oddechla jsem si, jelikož úsměv je vždy dobré znamení... Tedy pokud se nejedná o sadistického psychopata. Vůbec jsem tedy netušila, co bude následovat, ale zůstávala jsem pozitivní... Co jiného mi také zbývalo...

Nejdříve to podivné individum v lese a teď tenhle pochybný rezavý chlápek, který mi pravděpodobně strčil ruku do ledničky a hodil na mě sekačku. A vůbec? S kým to vlastně žiji, když se k němu shlukují takoví podivíni. 

Moment.

Useknutá ruka v ledničce. Ta ruka nebyla sama o sobě jen ruka, ale logicky někomu musela patřit. Podívala jsem se pozorně na jeho údy a když jsem si uvědomila, co se to tu děje, uskočila jsem a přerazila se o rám postele. Pravá ruka toho muže chyběla v jeho rukávu.

Tak teď už jsem vůbec nechápala nic, co se kolem mě děje. Bylo toho na mě moc. Jako kdybych se teď objevila v nějaké zvrácené akční komedii se sadistickými prvky. Všechno se to odehrávalo tak rychle, že jsem nestačila vstřebat jednu událost a objevila se další,  ještě podivnější než ta předchozí.

Než jsem se stačila vzpamatovat, muž mě popadl jeho levicí za vlasy a táhl mě z pokoje. Řvala jsem na něj, ať mě pustí, ale opět mě naprosto ignoroval a vláčel mě po schodech jako plyšového medvěda. Když jsme sešli poschodí, pustil mě. Podívala jsem před sebe a tam stál Sebastian.

,,Ty zasranej kreténe! Co to má bejt?! Všechno přede mnou tajíš i když mi jde o mou prdel a vůbec celej podělanej život!" 

Sebastian i muž se usmáli a hleděli na sebe. Já seděla pohozeně na podlaze a cítila jsem se zahanbeně a naštvaně zároveň.

,,Dej mi ji," řekl Sebastian.

,,Kdybych to udělal, nemusel bych ji vlastnoručně vláčet až sem," odvětil muž.

,,A copak s ní chceš dělat, Ronalde?" zeptal se ho Sebastian a odhrnul si vlasy z čela.

,,Myslím, že se tomu říká rukojmí a znamená to, že si ji nechám do té doby, než mi vydáš to, co chci."

,,Co chceš?"

,,Copak jste všichni v tomhle domě takoví idioti?" chtěl rozhodit rukama, ale pak si uvědomil, že má jen jednu a vypadalo by to, že chce bezpečnostní vchodové dveře. ,,Ty duše, co jsi mi sprostě ukradl!"

---------------------------------------------

K tomu úvodnímu obrázku.... Já musela xdd