Vzduchem víří, kousek pokrmu hledajíce,
nebezpečí smrtonosného nedbajíce,
jež v lepkavé síti průsvitné dychtí po míze nezbytné.
Tu se chytla! Chvění strachem způsobené svírající vnitřnosti ustane náhle.
To jiné otřesy burcují síly, zmítá sebou tušíce svůj předlouhý brzký konec.
Marně. Už lapil ji.
Tato scéna ohmatávající až milostná zdá se.
Nervy ochabnou. Necítí. Křeč už nevnímá.
Je mrtva? Snad. Chtěla by být.
Ale ta prázdnota ji ne a ne pohltit.
Pak konečně jed až k centru doputuje,
poslední cuk a tma tu je.
YOU ARE READING
Moucha a pavouk
PoetryJedná se o krátkou báseň složenou před nedávnem v období horkých dní. Seděla jsem si takhle na houpačce a najednou jsem uslyšela slabý ale úpěnlivý a zoufalý bzukot. Vzhlédnu a najednou vidím křižáka, jak se chystá k zákeřné vraždě. Co mám dělat? Má...