Přednosti čiskokrevných

/4/

Když se blížil čas večeře přišla pro Hermionu Ginny za pomoci Rona. Oba jí musely přemluvit, ale nakonec se podařilo. Ginny se snažila navázet nějaký rozhovor, ale nepodařilo se. Její nejlepší přítelkyně se znovu utápěla v nostalgii a ona přísala, že jakmile se ten had vrátí tak mu nakope tu jeho čistokrevnou zadnici! Mohl jí dát přeci vědět. A ne jí takhle trápit. Zatla pěsti i zuby, aby neřekla nějakou kousavou poznámku a její kamarádce neklesla nálada ještě níže. 

Usedla za svůj stůl, kde už byl hluk. Vypadalo to, že se spoustu studentů vrátilo z návštěv a tak její oči automaticky zamířily ke zmijozelskému stolu, přesně na to místo kde seděl. Ale nebyl tam. Jako jediný. Pansy, Theo, Blaise, Daphne a další tam seděli a povídali se. Jenže on nikde nebyl. Smutně si povzdechla a nabrala si maličké sousto lívanečků. Neměla hlad, to už věděla dávno, ale před svými přáteli do sebe musela přeci jenom něco nasoukat. 

Všichni ostatní se jí snažili zvednout náladu, ale nikomu se to nedařilo. Seamus s Deanem vyprávěli své mistrovské vtipy, každý se tomu smál. Jen ne Hermiona. Všichni si s ní lámali hlavu, snažili se, aby mluvila, něco řekla či se rozpovídala. Dokonce i Ron mluvil při jídle, které tak nesnášela a vždy na něj křičela. Nic. Ani to jí nezajímalo. Stále přeskakovala ze zmijozelského stolu na velké dveře od síně. 

A pak si toho všimla. Pansy Parkinsová otevírala dopis, který ji právě spadl do klína. Nejdříve se divila a sama to nechápala. Takže dopis, jenž by jí normálně nepřišel. Když se do něj začetla na její tváři se měnily dost rychle výrazy. Nejdříve se mračila a až poté se mihl přes její dokonalou tvář zmatek, strach a především zděšení. Nad tím Hermionu už zpozorněla. Věděla, že pokud se bude chtít něco dovědět tahle zmijozelská královna jí vše řekne a pěkně na rovinu. 

Poté si zakryla pusu údivem. Všichni její přátelé v okruhu chtěli vědět, co se děje a tak jí čokoládový student vytrhl dopis z ruky. Stačilo pár vteřin, aby i on pochopil co se stalo. 

Hermiona toužila se dozvědět co se stalo. Ten dopis nečetla, ale moc dobře věděla, že se bude týkat i jí. A když černovlasá studentka z protějšího stolu zvedla k ní oči, pochopila. Pansy byla její spojenkyně od začátku roku, kdy se zjistilo, jak moc Draco pije a ona si s ním neví rady. Prostě a jednoduše ho Hermiona hlídala. Nejdříve nedobrovolně kvůli Pansy, poté vychytala několik školních trestů, protože u toho samozřejmě byla, když Draco něco provedl a poté ho musela doučovat. A nakonec se stalo to, co se stalo. Zamilovali se do sebe. 

Všichni zmijozelští, tedy ti nejblíže Dracovi se zvedli a pomalu odcházeli. Hermiona věděla, že se jich na to musí zeptat. Aniž by něco svým přátelům řekla vstala a rozeběhla se za nimi, aby je vůbec stihla. Seděl úplně vzadu v tom nejvzdálenějším koutě bylo občas na nic. A ještě se prodírat mezi studenty taky. 

Naštěstí je odchytla hned před schodištěm do sklepení. 

,,Pansy!'' zakřičela a tak se všichni zastavili, přímo do jednoho. 

,,Co chceš zase Grangerová?'' otázal se Theo, protože on sám neměl náladu něco říkat a něco vysvětlovat. 

,,Ten dopis. Viděla jsem vám.'' vydechla udýchaně. Tenhle běh jí dal zabrat, protože po celou tu dobu měla stáhlé plíce nervozitou a strachem. 

,,A co s ním jako? To že Pansy přijde dopis neznamená, že do všeho můžeš strkat ten svůj zvědavej nos!''

,,Theo!'' Okřikl ho Blaise a omluvně se podíval na nebelvírku. Moc dobře věděl, že Theo je naštvaný. Ne na ní, ale na někoho úplně jiného.