Když mě hlídá démon

Komorník- démon

P.O.V vypravěče (nezmění se, dokud neřeknu! xd)

,,Vskutku jsem to udělal?" Sebastian si promnul bradu a zamyslel se. ,,Udělal jsem s nimi smlouvu, se kterou oni sami souhlasili ještě předtím, než jsi je stačil zabít ty."

Sebastian poté zkřížil ruce na prsou a díval se upřeně na nezvaného hosta, jako by to byla myš a on byl kocour. Ronald zrudl a zdálo se, že během chvíle zaútočí.

,,Dovolím si tě upozornit na to, že oni byli už předurčeni radou jako již mrtví lidé určeni ke sklizni naší osobou...," řekl nervózně a zaťal pěst. 

Ti nic netušící lidé, co měli zanedlouho zemřít, opravdu podepsali dohodu se Sebastianem z jejich vlastní vůle ještě předtím, než je stihl ulovit Ronald, jakožto smrt. Ovšem jejich úmrtí nebylo být "podle pravidel přírody", nýbrž uměle vytvořena radou, která potřebovala nové úředníky. Podepsali se na nich tedy ještě dřív, než jim Sebastian vůbec mohl něco předhodit.

,,To je vcelku mrzuté, že? Dáte si čaj?" zeptal se Sebastian, otočil se k Ronaldovi a Kaře zády a mířil do kuchyně.

,,Grázl...," zafuněl Ronald a podíval se na Karu, která mu stále ležela u nohou. Ona mu pohled opětovala a srdce jí bušilo. Začalo jí pomalu docházet, co je její komorník zač. Ne z psychologického hlediska- to věděla už dávno, ale z toho fyzického.

,,Já za nic nemůžu, jo..."

Ronald přikývl, naprosto se vykašlal na všechno okolo a následoval Sebastiana do kuchyně, kde mu pravděpodobně nepřichystal nic jiného než smrt.

Ono mu ale nic jiného nezbylo. Byl poslán ne z vlastní vůle, nýbrž z vůle vyšší moci, aby se postaral o to, aby duše, jež náležely jim, byly neprodleně vráceny, jinak Ronald zaplatí cenu nejvyšší.

Sebastian seděl za stolem a usrkával si ze šálku čerstvě uvařený čaj. Ronald to pozoroval z bezpečné vzdálenosti.

,,Ty víš, že se obě strany snaží na sebe nijak nenarážet..."

Sebastian se na něj díval s kamenným pohledem a pokračoval v usrkávání ze svého šálku.

,,Funguje to! Ten nově vymyšlený systém funguje! A ani jedna, ani druhá strana nemusí přicházet o členy tím, že se bezhlavě likvidují!"

Z Ronalda se opět stala obětní myš, kterou z rohu pozorovala velká černá kočka čekající na vhodnou chvíli útoku.

,,Bojíš se mě," pravil Sebastian a svůj šálek položil na stůl. ,,Pročpak?" 

,,Ne, nebojím se tě," řekl Ronald a narovnal si záda. Udělal pár krůčků blíže k Sebastianovi, ale v určitě vzdálenosti zastavil. 

Sebastian nosem pomalinku nasál vzduch v místnosti a poté ho vydechl ústy. Jeho úsměv na tváři se mu rozšířil a přimhouřil oči, které byly stále upřené na Ronalda. Vlastně od jeho vstupu do místnosti nepřerušil oční kontakt, ani Ronald.

,,Cítím tvůj strach," řekl Sebastian a postavil se. Ronald ucouvl.

,,Bůh smrti se bojí obyčejného démona," Sebastian se široce usmál. ,,Jak hloupě to zní..." pokýval hlavou se strany na stranu a blížil se k Ronaldovi.

Kara, která stála na chodbě, celou debatu slyšela. Stála tam strnule a dívala se na dveře, které byly pootevřené, ale nešlo přes ně nic vidět. Zaskočilo ji to ohromně i přes to, že předtím tušila, že s ním není něco v pořádku. Zůstala ovšem nehnutě stát a útěk v plánu neměla. Jakoby venku bylo větší nebezpečí, než se odehrávalo za dveřmi její kuchyně.