Addicted [KOREKCE]

#9. I don't trust anybody

,,Byla to nepřiměřená reakce, promiň." přisedne si blonďák vedle mě. Na tváři se mi rozlije široký úsměv.

,,To byla. Ale když mě vezmete s sebou, možná bych ti to mohla odpustit." v očích se mi zaleskne naděje. Steve se na mě podezřívavě zahledí.

,,Nevím, jestli je to dobrý nápad." zaprotestuje slabě, ale když se zamračím, rezignuje.

,,Dobrá, dobrá. Měl bych ti začít věřit. Přeci jen ta data jsi přinesla sama od sebe." zamyslí se a přimhouří oči.

,,Tak se ale musíme dohodnout se zbytkem. Jdeme?" vstane a pokyne mi dovnitř. Malátně ho následuji do teplého obýváku, kde vládne naprostý chaos. Všichni na sebe křičí a dohadují se o tom, co a jak provedou a že by měli okamžitě zasáhnout. Asi se jim podařilo z té flashky dostat další informace.

,,Nerada vám to říkám, ale budete mě potřebovat." upozorním je nevzrušeně, dám ruce v bok a ramenem se opřu o rám dveří.

,,Proč bychom měli? Zvládli jsme i horší věci." odsekne Tony, když mě konečně zabere do svého zorného pole.

,,O tom nepochybuji. Ale s předešlými jste věděli jak naložit. S těmihle ne." pokrčím rameny a ignoruji Palovy narážky na vydloubnutí očí a narvání je do jeho nosních dírek.

,,Zvládneme to." zavrčí nerudně a otočí se ke mně zády, očividně jsem ranila jeho ego.

,,No jak myslíte, já vás varovala. Je tu někde popcorn?" rozhlédnu se dychtivě po okolí. Oni si vymění tázavé pohledy a nakonec se znovu obrátí ke mně.

,,Fajn, to stačí, připrav se. Cestou nám řekneš víc." rozhodne Steven, potlačující smích a popožene nás.

,,Ne." zarazím je. Všichni se na mě zamračeně podívají.

,,Pomůžu vám, ale potřebuji informace, které mi zjistí jen jediná osoba." vysvětlím urychleně, divoce gestikulujíc rukama.

,,Fajn." povzdechne si Tony.

,,Půjdu sama, nebudete mě sledovat a já se ohlásím, až se budu vracet." stanovím si podmínky, zatímco si triko zastrkám do tepláků a natěšeně se usměji.

-

,,Kudy to jde? Počkat, cože? Jak to, že zmizela v zoologické zahradě?" vyjekne Anthony nechápavě, sledujíc jakousi obrazovku s bílým puntíkem, který je očividně sledovacím zařízením, jehož jsem se zbavila.

,,Protože jsem vaší GPS dala na záda jednomu z mužů, kteří tam pracují. Konkrétně muži jménem Luke King, jenž má na starosti výběh koně Převalského." promluvím za jeho zády. Překvapeně sebou trhnou, očividně mě tu nečekali.

,,Jak...?"

,,Nedůvěřivost je má hlavní vlastnost. A většinou se i vyplácí." uculím se spokojeně, zhoupnu se na patách a ruce spojím za zády.

,,Už ty informace, hádám, máš." podmračeně si mě prohlédne a změří pohledem.

,,Ano, zatímco jste sledovali Luka, já si vyřídila vše potřebné. Díky za důvěru." kývnu, sladce se usměji a otočím se na patě. Kvapnými kroky se s nově zjištěnými informacemi vrátím do auta a zadumaně se usadím vprostřed zadního sedadla.

Lisbeth se musela splést, tohle je hloupost.

,,Tak povídej." vyzve mě po chvíli napjatého ticha Bucky, který sedí znovu po mé pravici, zatímco náš dopravní prostředek uhání na jakousi základnu.

,,Jde o ty lidi, kterým vpíchli ta nedokonalá léčiva. Je to něco jako startovací látka mutace. Stávají se z nich monstra z mýtů, filmů a knížek." oznámím neochotně a ošiji se nad tou představou.

,,Proč?" vyvalí na mě oči Stark ve zpětném zrcátku.

,,Protože každá kniha, každý příběh, každé monstrum má spoustu verzí na to, jak je zničit. A nikdo neví, co doopravdy funguje." pokrčím rameny nespokojeně. Nelíbí se mi to, s ničím takovým jsem se nikdy nesetkala.

,,To je sviňárna..." vzdychne udiveně Steve po mé levici.

,,Geniální sviňárna." opravím ho s kývnutím.