Zákon smečky: tvrdé začátky [PROBÍHÁ PŘEPIS+KOREKCE]

4. Kapitola ✅

Sojka sledovala západ slunce a pochmurné myšlenky se jí hemžily hlavou. Napadlo ji, jestli Sluneční pes někdy zažil nějaké trápení. A nebo jestli je jeho život stejně jasný a dokonalý, jako je on sám. Co by za to Sojka jen dala. Žít na nebi, za přátele mít oblaka a shlížet na svět zvrchu. Neznat Kudlanku ani Betu...

Alfa se svou družkou se vrátili krátce po roztržce. Nikdo netušil, co se odehrálo, když byli pryč, ale vypadali tak nějak... rozhozeně. Rváč jim jako řádný Třetí pes podal hlášení ohledně dopoledne a všeho, co se stalo. Vůdce smečky se mračil, když to zjistil a Kudlance dal bez prodlení za urážku Tůně a jejích štěňat lehký trest. Beta ovšem nasadila suverénní výraz a jeden by si řekl, že na šedou lovkyni dokonce kývla.

Sojka zavřela oči a se vzdechem si položila hlavu na tlapky. I přes víčka cítila rudou záři na svém obličeji.

Proč se to děje? Já nechci nic jiného než abych byla prospěšná smečce, ale vypadá to, že ji spíš sama rozděluju... Nechtěla takhle myslet. Navíc věděla, že to tak úplně není pravda. Nebyla její chyba, že tu někdo neumí zapomenout na minulost. A nemohla za to, že ten někdo si svou zlost ponese i dlouho potom. Rozdělují se sami! Jak moc si přála tomu hlásku uvěřit...

Sojka se ohlédla po bratrovi. Prach ležel stočený do klubíčka vzadu v doupěti a vypadal, že spí. Nebyla si jistá, zda je to skutečně tak, ale bylo jí to celkem jedno. Byla ráda, že aspoň na to našel klid.

Souvisí tohle všechno snad se slovy Měsíční psice? Napadlo ji náhle, jako jiskra jí ta myšlenka pročísla temnou mysl. Měla snad na mysli, že se mam mít na pozoru... přede mnou samotnou? Nelíbilo se jí to. Byla nejistá. A hlavně moc, moc smutná.

Sojka nechtěla, aby jí to vysvětlovala její maminka. Z nějakého důvodu měla pocit, že za to Tůně z malé části může taky. Něco štěňatům neřekla. Sojka cítila, že to tak není dobře, ale už to po ní ani nechtěla. Nechtěla s ní vůbec mluvit.

Ze svého pelechu východem z doupěte spatřila, jak Alfa náhle vyšel před Skálu, jak se nadechl a silně, hlasitě zaštěkal. Jako pravý vůdce. Byl to povel k začátku večeře a všichni psi bez většího váhání uposlechli. Shromáždili se pod Skálou a čekali. Sojka tedy zvedla ocas a s prázdnou myslí se po boku Pracha vydala do společnosti psů, kteří jí zákeřně uhodil do zátylku.

Mělo to probíhat jako každý večer. Buď s předmluvou, nebo bez ní. Viděla to před očima. Alfa se zvedá a zakusuje se do masa. Za ním Beta, jako kontrast k jeho bujaré černé srsti a tak vřelým očím. Tak je aspoň znávala. A potom další. Měl to být normální večer. Chtěla, aby byl.

Když se ozval jemný a tak mladý hlas ryšavého hlídkaře, Sojce se napjaly všechny svaly v těle.

List byl jen o jednu cestu Měsíční psice starší než ona sama. O to víc ji a stejně tak ostatní překvapilo, když teď silně a sebejistě vyskočil na tlapky. "Já, hlídkař List dnes vyzývám lovkyni Tůni na souboj o pozici v hierarchii smečky!"

Pár slov. Jenom pár nevinných slov. Mladá fenka přesto pocítila, jak v ní začíná vřít krev. Netušila, proč se vlastně zlobí. Měl na to plné právo, stejně jako ona nebo kdokoli jiný. Snad protože v ní ještě stále hlodaly štěněcí pudy...

Sojka sledovala, jak sebou Tůně truhla a zabodla do Lišta svůj pohled barvy nejhlubší vody. A v té hlubině se zaleskla zlost, stejně jako vzrušení. Vstala a ladně došla až před svého vyzivatele.

"Přijímám výzvu."

Beta se klidně zvedla z místa. Naprosto nezúčastněně přešla do popředí a počkala, až oba soupeři zaujmou svá místa. Zbytek smečky přirozeně utvořil z vlastních těl ohraničení bojového placu. Bílá fena se dlouze rozhlédla a poté se podívala bojujícím postupně do očí.