Válka karet

IV.

Lenny

Hned po ránu jsem slyšela, jak se sestra hádá s tátou. Pak už jsem jen slyšela, jak práskly dveře.

Poté jsem znovu usnula.

Zdál se mi podivný sen. Viděla jsem jakousi paní, jak sedí na trůně, který byl z temně modrého, jakoby, mramorového kamene, s červeným polstrováním. Vypadala velmi ustaraně.

Najednou se pohnula, a jako by se koukala na mě, povídá:

„Lenny, zlato moje, musíš přesvědčit tebe a tvou sestru, aby jste za mnou přišly. Poslala jsem za vámi jednoho ze svých srdcových elfů. Ale nemyslím si, že to bude někdy problém," Pak se začala jakoby vytrácet, jakoby mě někdo, nebo něco táhlo od ní, „stačí ho jen poslouchat..." Poslední co si z toho snu pamatuji, byl její hřejivý, a mně lehce povědomý úsměv...

Probudila jsem se, díky dalšímu prásnutí domovními dveřmy. Pak jsem uslyšela jakési hlasy, které ani nemluvili naší řečí. A taky jsem slyšela svou sestru, jak něco vysvětluje otci. Ale nic z toho jsem neslyšela.

Šla jsem se obléct. Oproti sestře se tolik nešňořím. Mám ráda klasiku. Takže jsem si vzala bílé tílko, přes něj jsem hodila modro-červenou košily a ryflové kraťasy.

Vyšla jsem z mého pokoje. A pak jsem je uslyšela:

„Pane Krossy, vaše dcery jsou v nebezpečí. Musí okamžitě do Říše za Řekou snů..."