Vězeňkyně

Pokoj

Celou cestu mi vyprávěl, co kde našel. Že veškeré vybavení jeho "paláce" prý spadlo na tuhle planetu. Takže to byli odpadky. Udělalo se mi trochul nevolno. Opět jsem se ztrácela. A chyběl mi Loki. Co asi teď dělá? Taky jsem na něj byla částečně naštvaná. Přeci jen nic neřekl a ignoroval mě. Měla jsem v plánu, že si to s ním ještě vyřídím. S Grandmasterem jsme šli opravdu dlouho. Prohlížela jsem si ty jeho cetky, abych si alespoň částečně zapamatovala cestu. Brnění, sochy, obrazy ale i vázy s květinami, stolky a další spousta různých věcí. Opravdu se mi z toho motala hlava. Bylo toho poslední dobou na mě moc. Potichu jsem si povzdechla. Co bych dala za to, kdybych mohla být někde v posteli. Zalezla bych si pod peřinu a vykašlala bych se na všechny problémy. Jako na zavolanou, zastavili jsme se před nějakými dveřmi. " Tak, tohle bude tvůj pokoj." řekl a otevřel ony dveře. Pokynul mi, abych vešla dovnitř. Uposlechla jsem ho a vešla jsem. Naskytl se mi pohled na překvapivě hezký pokoj. Dominovala mu obří postel, skříň a stůl s křeslem. Nevypadalo to až tak hrozně.

Grandmaster se na mě culil. " Co ty na to?" zeptal se. " Líbí se mi. Děkuji vám." řekla jsem a uklonila jsem se. Rozesmál se. " Ale prosím tě, nech těch šaškáren. To si nech pro svého pána." poručil mi. Přikývla jsem. Přiblížil se a já se zděsila. " Když už jsme u něj, nechtěla bys raději dělat pro mě? Co na něm vlastně vidíš?" zajímalo ho. Zamyslela jsem se. " On mě vlastně zachránil. Takže mu to dlužím." zašeptala jsem. Protočil očima. " Ale prosím tě, to jsou jen výmluvy. Pokud budeš se mnou, budeš se mít jako královna. A mě bys sloužit nemusela." navrhoval mi. Proběhl mi mráz po zádech. " Opravdu nemůžu, omlouvám se." zamumlala jsem. Povzdychl si. " Kdyby sis to rozmyslela, tak mi dej vědět." řekl, otočil se a odešel. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Jako on se mě snažil získat pro sebe? Zděsila jsem se. Víc jsem ale byla vyděšená když jsem zjistila, že mě zamkl. Začala jsem lomcovat klikou, ale jemu to bylo fuk. Odešel. Slyšela jsem jeho kroky.  Svezla jsem se po stěně na zem. Byla jsem v pasti.

Chvíli jsem truchlila, než mi došlo, že se vlastně můžu teleportovat. Nojo, ještě sem si nezvykla. Ale kam? Tady jsem se moc nevyznala a nevěděla jsem, jestli se můžu teleportovat za nějakou osobou po pouhém pomyšlení na ni. Zkusila bych to, ale nevěděla jsem, jestli je Loki sám a nic sem nehodlala ryskovat. Tudíž jsem usoudila, že počkám do večera. Mezitím jsem se hodlala rozhlédnout po pokoji. Kromě těch vyjmenovaných věcí tam byla ještě spousta dalších. Vedle skříně byla knihovna, kterou jsem předtím nemohla vidět. A vedle visel nějaký obraz. Zděsila jsem se, byl to Grandmaster sám. Prohlížela jsem si ho a přitom se mi zježili chloupky po celém těle (jak říkají na Mitgardu). Povzdychla jsem si a sedla jsem si na postel. Chyběl mi Tony s tiu svou ironií a otravností. Taky mi chyběla Natasha s Pepper, ty mi vždy rozuměli. Jak jsem byla u S.H.I.E.L.D.u tak mě Pepper občas navštěvovala. Stýskalo se mi i po Stevovi, který mě rád učil. Zkrátka, chyběl mi Mitgard a vše s ním. I když jsem tam byla uvězněná, nějaká má část se tam cítila skvěle. Jako bych byla doma. Zavrtěla jsem hlavou a zaplašila jsem myšlenky dřív, než jsem se stihla rozbrečet. Pak jsem si vzala knížku a četla jsem si.

Brzy mě vyrušilo zaklepání na dveře. Vyskočila jsem na nohy. Co teď? Co když mě napadnou? Než jsem ale cokoliv stihla vymyslet, dveře se otevřeli. Stála v nich nějaká žena. " Náš pán vám vzkazuje, že se brzy bude podávat večeře." řekla milým hlasem. " Dobrá." odpověděla jsem. Místo toho, aby odešla tam však jen stála. Podívala jsem se na ní. " Také vzkazuje, že se máte převléci." dodala. Zamrkala jsem. " Ale já mám jen tohle." namítla jsem. Vlezla do pokoje a zavřela za sebou dveře. Poté ukázala na skříň. Přikývla jsem. Otevřela jsem jí a prohlédla jsem její obsah. Byli tam nádherné šaty. Docela jsem se divila, když vezmu v potaz vše okolo. Jedny jsem vytáhla. Byli tmavě modré se spoustou zlatých ornamentů. " Dobrá volba." okomentovala to. Já jsem jen přikývla. Pořád jsem nechápala, co tu ještě dělá. Později mi to došlo. Pomohla mi totiž do šatů a z mých vlasů vytvořila nádherný účes. Byl to složitě zapletený cop. Celou dobu mlčela. Jediné, co mi řekla bylo, že mi pomůže a že se jmenuje Thrisha. Vypadala jako člověk, ale kdo ví? Poté jsme ještě našli nějaké boty a vyrazili jsme. Docela jsem se bála, co mě čeká.

Ahoj.
Tak, po delší době jsem tu s pokračováním 😊
Kdo tenhle vývoj čekal?
Těšíte se, jak večeře dopadne?
Jak si myslíte, že zachrání Thora? A jak asi bude reavovat Loki, až se dozví, že Grandmaster touží po Moye?
Jinak, klasicky se omlouvám za chyby a blbé skloňování, ale nejsem v tom až tak dobrá 😅
Jinak, na vánoce vám chystám menší překvapení, tak pravidelně čtěte tenhle příběh, ať vám nic neunikne 😊
Taky budu ráda za komenty a hvězdičky, však to už znáte 😄
To je zatím vše 😁
Pac a pusu, vaše Hiddlestonerka 😘😄