Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Pocit štěstí?

-Katsu-

,, Netrpěl dostatečně dlouho, aby to vyrovnalo účet za mé rodiče. " Otočím se k němu zády a zavřu oči. ,, Pomsta nic nevyřeší. Akorát tě poznamená víc a jizvy na tvé duši se nikdy nezahojí. " ,, Ty si zabila toho druhého. " Nijak se nehnu. ,, Můj problém to není. Vypařím se odsud a zapomenu stejně jako u těch předešlích. Ale ty budeš ten, kterému u nohou leží dvě mrtvoly a na rukou má jejich krev. Jak to vysvětlíš lidem, kteří se sem začnou sbíhat, je na tobě. " U poslední věty k němu stočím svůj chladný pohled. Chlapcovi se v očích odrazí strach.

To už neřeším a po střechách se vypařím.

,, Nemyslíš, že to bylo příliš kruté? " ' Život je krutý.. To ty moc dobře víš, Shirayuki.' Místo odpovědi se mi dostaví její zabručení.

Seskočím ze střechy do menší uličky. Nemělo cenu se vracet do centra. Cíl, který jsem hledala tam nebyl. Pokud se vrátil domů a zjistil, že po něm jdu, určitě se někam zašil. Jediné, co mi nesedí, je ta dívka o který mluvil. Jeho..sestra? Mám se jí vyhnout.. Proč bych se jí měla vyhýbat?

' Shirayuki. Asi nevíš, co tím myslel..' ,, Buď v klidu. V hlavě mi to leží stejně jak tobě. Něco mě napadá, ale nevím, zda je to ona. " ' No tak. Šup. Povídej' ,, Ta holka, co nesla Indru.. Měla podobnou chakru, jako ten černovlasý klučina. Nejsem si jistá, ale myslím, že je to ona. " ' Indra..'

Zastavím se. Proč mi je toto jméno tak blízké a zároveň tolik vzdálené? Pocit prázdnoty mě zaplňuje od doby, co jsem přišla do této vesnice. Horší než prázdnota je pocit zapomnění.

Někdo.. někdo důležitý na mě musel zapomenout. Na mou existenci. Proč ale cítím tu prázdnotu?

,, Pokud tě trápí tohle, tak proč se nepodíváš hlouběji do doby, kdy si byla šťastná? " 'Doba, kdy jsem byla šťastná? Byla vůbec nějaká? Pokud ano, tak si ji nepamatují. ' ,, Stačí malá chvíle. Pocit štěstí, bezpečí..lásky.." ' Štěstí.. Lásky.. - Hn. Že to do mě hustíš zrovna ty. ' ,, Jen se snažím pomoct. Víš, na ty tvé nálady nejsem zrovna dvakrát zvědavá a musím je trpět - což mě už nebaví. " ' Upřímná jako vždy. ' ,, Mluv o sobě. " ,, Všichni. " Hlesnu tiše. ,, Uh.. cože? " Shira se zarazí. Pohlédnu do zářivých očí bílé tygřice ležící předemnou. ,,Amiko, Aki, Konan, Pein, Kakuzu, Itachi, Kisame, Sasori, Hidan, Deidara, Sasuke i ty. S Vámi se cítím v bezpečí, milována..šťastná. Můžou Vám říkat zrůdy, monstra, vrazi, zrádci, démoni..ale pro mě jste a vždy budete rodinou, kterou miluji a proto ji chci chránit. Svět je slepý a pamatují si jen to zlé. Chci aby poznali i Jejich světlo, které záři jasně. Tak moc jasně, že se radši dívají do stínu. Proto tě prosím, Shirayuki. Propujč mi svou sílu, abych všem mohla ukázat pravdu o Akatsuki. "

Tygřice si mě přejede zkoumavým pohledem. ,,Dobrá, tedy." Vydechne a pomalu se posadí tak, jak jsem ji spatřila poprvé. ,, Má síla je i tvá. "

*************************
Hello? To být já! Ano! Hádáte správně! Je tu nový díl?!  (Sice krátký, ale lepší než prd do ksichtu, no ne? )

Začíná se to vybarvovat ( Ne. To se ti jen zdá, protože si tolikrá odbočila, takže děj už od začátku nedává smysl!😅) No..myslíte, že to nedává smysl jen mě, nebo to tak je naschvál? 😏 ( Ale jako že Laro?! To je přeci blbost,aby to autorovi nedávalo smysl. 😦)

Heh...možné je Všechno. 😈😜

Pozorně čtěte a všímejte si ( chyb a překlepů prosím ne) různých momentů, které jdou klíčové pro konec 👀🔏

Zatím se poroučím a páčko pusinky.
Lara ~ <3