Dardamon

Pád

Byl to den jako každý jiný. Maud, Eklantine a Frederick se procházeli zmrzlou krajinou. Obvykle toho moc nenamluvili a tenhle den nebyl výjimkou. Žili v celkem nudné zemi Nor, ale nedá se říct, že by jim to nějak moc vadilo. Nor byla země, která byla celoročně zmrzlá. Je div, že tam vůbec ještě někdo žil, ale lidé tam žili a vybudovali tam nádherné město Dardamon. I těch pár lidí, kteří si ještě pamatovali časy před Velkou zimou, říkali, že Nor nikdy nebyl krásnější-a taky nebude. Lidé z Noru (a zvláště pak Dardamonští) byli v celém světě ti nejváženější. Vždyť popěvek, který byl v té době ve světě velice oblíbený, zněl takto:
Přicházíš z Nor, ze země sněhu,
kde slunce vchází do mraků,
kde řeky se rvou o kámen z břehu,
kde duše lítaj na draku.
Abych to vysvětlila, dračí byli v Noru celkem běžní, každou chvíli se vám tam nad hlavou přehnal Erwsara drąga, což v jazyce Noru znamená Jednodenní drak. Tento drak se každé ráno narodil a večer zemřel,to ale nebylo úplně jisté. Potom, co princ Garwel vylezl na Velkou horu, už to samozřejmě víme, ale v době, kdy se odehrává tento příběh, to lidé ještě nevěděli, jen se o to dohadovali. Draci se totiž k večeru slétali na Velkou horu, kam nebylo vidět a nedalo se tam vylézt. Proto, když si nějaké dítko příliš vymýšlelo, řekla mu matka:,, A draka si umírat neviděl? ", a pak mu většinou výpraskem dala najevo, co si o jeho teoriích myslí.

Ale zpět k našim přátelům. Jako všechny ostatní dny se procházeli zmrzlou krajinou, když se najednou stalo něco hodně, hodně zvláštního. Náhrdelník, který Maud nosila na krku, se rozzářil.,, Hele!", řekla Maud. Oba dva její kamarádi se na ni podívali. Maud se tvářila, jako kdyby zářící náhrdelník byla naprostá samozřejmost. Ona byla ostatně dost zvláštní děvče, ale o tom později.,,Maud!", vykrikl Frederick a Eklantine se odvrátila,, Ten náhrdelník je v pořádku.", uklidňovala se nahlas.,,Ek, podívej se, jak je krásný, když svítí!! ", zvolala Maud.,, Nezáří. Lžeš." řekla rozhodně Eklantine.,, Eklantine, chováš se divně. Co se děje? Proč se nepodíváš?", zeptal se Frederick.,,Protože se třeba nechci podívat, dokážeš to pochopit??!!!", vyjela na něj Eklantine. A pak se to stalo. Stála zrovna na kraji skály, když ji podjela noha.
Ona stihla už jen vykřiknout.
A pak padala.
A padala.
A padala.
A padala.
A padala.
A padala.
A padala.
A padala.
...