ABITA:Hořící kříž

pomoc?

Bleskově jsem se otočila, abych spatřila menší obchodnickou  karavanu, postava v čele měla nohu nakročenou hodně do boku, kde ležela zlomená větvička. "Ahoj" Zamává na mě hnědovlasý kluk. "Já jsem Dako, pro přátele Větvička, nevíš, jestli jdeme správně, míříme k osadě za tímhle lesem." "Jo jdete, odtamtut jsem, ale nechoďte tam, naše osada je obklíčena ryšavci. Nejsi ty náhodou syn Pakata(štíří)?" "Náhodou jsem." "Můžeme se domluvit, že se budeme setkávat tady? Každý den si trochu koupíme, a propašujeme to k nám tajnou chodbou, a vy se můžete utábořit kousek dál u cesty, a každý den se tu setkáme, co ty na to Větvičko?" "Jo, to zní dobře, tak zítra touhle dobou, jo?" "Výborně, tak zatím." Rozloučím se, a otočím se k návratu.

Když jsem zpět u jezírka, z křový vyleze Mid, a skryje pouto. "Tak co?" "Narazila jsem na cestu, a karavanu starého Pakata, setkáme se každý den touhle dobou, u cesty." "Dvě mouchy jednou ranou, jseš fakt dobrá." Pochválí mě, a já jsem v té chvíli hodně ráda, že jsem neskryla pouto. "Pojď, jdeme to oznámit." Řeknu, a skočím do oblázkového jezírka.

O tři dny později se situace moc nezlepšila, stany ryšavců stále obklopují naši osadu jako bleší trh, a já si to pochoduji tajnou chodbou s tučným měšcem, nákupním seznamem, a vozíkem. Vozík nechám na konci chodby, kterou opustím, a lehkým, ale svižným kočičím krokem procházím les, a dávám si veliký pozor, jelikož jsme zjistili, že ryšavci přes den náhodně vysílají lovce pro jejich vlastní jídlo.

Bez viditelného povšimnutí se dostanu až k cestě, uslyším kroky, a během vteřiny jsem na stromě, po chvíli zjistím, že kroky patří Dakovi, seskočím přímo před něj. Dako leknutím ukáže pouto, málem i vyskočí ze svého štířího krunýře, a já se rozchechtám. "Promiň, žiješ?" "Jo, ale jen tak tak,uuuuf." Odfoukne si, a přejdeme k procesu, kdy koupím pár věcí ze seznamu, schovám je do chodby, vrátím se, koupím dalších pár, a takhle dokola, dokud nemám vše. Když jdu pro dnešek naposledy k Dakovi, jsem asi napůl cesty, když postřehnu, že poblíž je další s kočičím poutem. Kdo? Mid? Ne, ten má touhle dobou hlídku... Uvědomím si, že bych měla zmizet, a během vteřiny jsem na stromě. Čekám, a napínám uši, vtom se z keře poblíž vyplíží zrzavý kocour s opaskem, který moc dobře poznávám ze spisů, je to ryšavec. Proplíží se kolem stromu, a zmizí v dalším keři, když vtom nad sebou uslyším šramot, a než se stihnu otočit, pádám.