Don't stop dreaming

9.kapitola

Odtáhli ho do středu vyprahlého dvora věznice, tam ho zanechali. 

Nevydal jedinou hlásku, ani se nepohnul. Lili na něj jedno vědro vody za druhým. Chladné, čisté, pitné vody.

Ještě žádný trestanec nevydržel. Nakonec každý, kdo stál tak dlouho u kůlu, začal hltavě vodu pít. 

Pouze mrtvý muž se ani nepohnul. Mrtvý muž a Hank. 

,, Ten už to má za sebou."

Utrpení všech posledních dní se vtěsnalo do několika mála minut, které se zdály být delší než doživotní žalář.

,, Pro jistotu do něj ještě kopni." 

Hank zaslechl těžký zvuk dozorcových bot. Hned u své hlavy. Připravil se na pořádnou ránu do hlavy.

,, Ale ne tam!" zazněl strohý hlas.  ,,Sem!"

Ten bastard ho kopl přímo do rozkroku.

Vzbudil se na korbě zastavujícího vozíku. Mezi nohama ucítil pronikavou bolest, díky než okamžitě poznal, že je ještě naživu. Vzpomněl si na poslední okamžik, než omdlel, a na strašlivou bolest. Ani se nepohnul. Nevydal hlásku. Jen ztratil vědomí.

Ležel na dně vozu pod hromadou mrtvých spoluvězňů.

Pokusil se nadechnout, ale okamžitě málem o své vědomí opět přišel. Nevěděl jen, jestli kvůli bolesti ve svých pohmožděných tříslech, nebo kvůli silnému mrtvolnému zápachu všude kolem něj. 

Velmi dobře znal zdejší zvyky. Kněz a jeden z dozorců odvezou mrtvé trestance mimo zdi vězení, a tam je zakopou do díry v džungli. 

Čekal, naslouchal. 

Měl štěstí. Nikdo nemluvil. Občas zaznělo zavrzání sedadla na voze. Dozorcovy pevné boty těžce dopadly na zem. O kousek dál už švitořili ptáci. Všude kolem bzučela hejna tropického hmyzu. Na zadní stěně vozu chrastil řetěz.