Já, Dave a ...

1. Jak jsem poznala Davea

Lucy je obyčejná 19tiletá dívka, která žije v Los Angeles. Její otec stále cestuje a máma nemůže vystát, že se její dceři líbí děvčata. Chce to změnit, ale občas překročí hranici.  Kromě mladší sestry Michelle nemá Lucy žádné kamarádky. Její život na střední škole není zrovna procházka růžovým sadem. Vše se ale změní, když na školu nastoupí nový kluk. Je to známá hvězda Dave Days. Pozná Lucy díky němu přátelství nebo snad i lásku?

Byl druhý školní den. Z naší třídy odešla pouze moje jediná kamarádka Blair. Odešla jen proto, že ji Chuck požádal o ruku a sehnal ji pracovní místo v Paříži. Už od malička chtěla být módní návrhářkou a teď se jí ta možnost naskytla a na víc i s někým koho miluje, tak proč to nevzít. Pořád mě přemlouvala ať jedu s nimi, ale to by mi naši nikdy nedovolili. A tak jsem tady v Los Angeles zůstala sama a opuštěná. Ona jediná se mě vždy zastala, když mě druzí uráželi, nebo se mi vysmívali. Teď tomu budu čelit bez ní. Jessika (roztleskávačka, kterou všichni zbožňují – nechápu proč) je ta největší mrcha ze všech.

Jako každé ráno kráčím školní chodbou a nepřeju si nic jiného, než abych už mohla být doma. Všichni se na mě dívají, jako bych byla z jiné planety. Nejsem – jen se mi prostě líbí holky a ne ti pubertální kluci, nesnáším růžovou a dieta je pro mě cizí slovo. Kluci se mi smějí a holky se mě štití, prej abych se do nich nezamilovala. Zvykla jsem si. To že se mi líbí holky, jsem zjistila už na základní škole, když jsem se s holkami sprchovala.

Celý den se vleče a už se nemůžu dočkat poslední hodiny – statistiky. Statistika mě nějak extra nebaví, ale náš učitel je velmi zábavný. Pochází z České republiky, takže jeho zvykem je nosit ponožky v sandálech i když je venku neskutečné vedro. To je tak odporný a tak český, řekla by Blair, kdyby tu teď byla.

Ve statistice jako vždy zkouší dva studenty, takže mám dvacet minut čas na spánek. Zdá se mi sen, že do třídy vejde  Bezšprnda (naše třídní učitelka, která nenosí podprsenky – nikdy) a prohlásí nám, že máme nového studenta. Než si ho ale stihnu pořádně prohlédnout, probudím se. Učitel právě dozkoušel a ukazovátkem začne klepat na tabuli, aby se všichni probudili a začali si kreslit grafy do sešitu. Do sešitu si kreslím snad vše, jen ne ty grafy. Vůbec nechápu, k čemu mi tohle jednou bude, kdybych aspoň věděla jak to nakreslit. Po chvíli si vytáhnu sušenky, které jsem ukradla mojí sestře z batohu. Vychutnávám si jejich čokoládovou chuť. Najednou někdo zaklepe na dveře. Do třídy vejde Bezšprnda a s ní velmi mi povědomý kluk.

„Žáci, chtěla bych vám představit vašeho nového spolužáka. Jmenuje se Dave Days a já doufám, že ho mezi sebe přijmete tak, aby se mu u nás líbilo.“

V tom mi zaskočí sušenka a já se začnu hlasitě dávit. Přece se mi o něm zdál sen. To on byl ten kluk.

„No vidíte, slečna Lucy se právě nabídla, že vás provede po škole.“

 Celá třída na mě hledí, včetně Davea. Cítím, jak na místě rudnu. Někdo přitahuje kluky, někdo zase trapasy. Z téhle trapné chvilky mě vysvobodí až zvonění na přestávku. Díky bohu!

„Hej, počkej!“

„Co?“ otočím se rychle.

„No, máš mi to tu ukázat“ říká Dave nadšeně.

„Ale já spěchám domů, musím hlídat sestru, jsou ji 4 roky“ (zbylých 12 let zatajím).

„Takže zítra?“

„Takže zítra“ přikývnu.

„A jak že se jmenuješ?“

„Lucy“.