Pak přišlo to zimní odpoledne. Byla jsem ve stáji již od rána a pomáhala s péčí o vaše boxy, o tvůj box. Ale hlavně jsem pečovala od tebe. Když byla práce hotová, začala mě ze vnitř užírat myšlenka na krásnou vyjízďku zasněženou krajinou.
„Nejezdi, všude je to namrzlé a klouže to," varoval mě stájník, můj dobrý přítel. Jenže tehdy jsem udělala chybu a odmávla to rukou.
***
Vyhoupla jsem se na tvůj hřbet. Nepotřbovaly jsme žádné sedlo, ke spokojenosti nás obou nám stačil nákrčák. Poplácala jsem tě po krku a dala ti pobídku ke kroku.
„Za dvě hodiny jsme zpátky," otočila jsem se s úsměvem za sebe a křikla směrem ke stájníkovi.
Jely jsme lesem po cestičce okolo malého skromného potůčku. Věděla jsem, že to tu bývá hodně namrzlé, ale ignorovala jsem tuto informaci a vedla tě pyšně v před.
Jenže pýcha předchází pád.
Najednou se ti smekla noha. Vyděšeně jsi zařhtala a pokusila se postavit na zadní. Přitáhla jsem tě. Díky tomu ti podklouzli i obě zadní a svalila jsi se přímo na mě. Sjely jsme společně z menšího kopečku přímo do potoka, jehož ledy se prolomili a já skončila pod vodou. Pokusila jsi se vstát, ale místo toho jis to ještě více zhoršila. Sklouzla jsi ještě níž, přese mě i přes potok a zamotala se pytlácké pasti. Tvé hlasitě řehtání a vyděšené vykulené oči bylo to poslední, co jsem viděla, než jsem se propadla to tiché temnoty.
***
Byla to má chyba a nvždy jsem o tebe přišla. Já se ti moc omlouvám, kdybych to jen mohla vzít zpět, jenže to už nejde.
Ale opravdu jsem o tebe přišla?
ČTEŠ
I believe...
Historia CortaMěla jsem strach. Strach sednout si na tvůj hřbet. Sednout si do tvého sedla. Měla jsem strach létat. Létat s tebou. A teď? Teď mi chybí tvoje přítomnost. Strach je rázem pryč, jenže já už to nemůžu vrátit. Nemůžu to vrátit, nebát se, a být s tebou...
