Výzvy

Září.

Vzpomínka na válku

Deset let již uplynulo od osvobození Dvou zemí od téměř stoleté nadvlády Hyksósů.
Deset let trvá obnova egyptského království a stále nejsou zahlazeny všechny jizvy.

Královna Ahotep sedí na polštářích ve své komnatě a vzpomíná..
Byla tehdy mladá, krátce dospělá dívka, když s manželem započali válku, která trvala téměř třicet let.

Hyksósové vpadli do Egypta jako morová nákaza. Jejich vojenská převaha byla natolik veliká, že chabá egyptská vojska neměla šanci.

Královská rodina byla nucena uprchnout ze sídelního města Dolního Egypta Mennoferu do Vesetu, centra Horního Egypta.
Hyksósové celou říši obsadili, přesto ponechali Veset svobodný.
Ačkoli, jaká to byla svoboda, když musela královská rodina platit vysoké daně..

Veset, město Skrytého boha Amona, bylo novým vládcem ušetřeno z jediného důvodu. Aby se do něj stáhli poslední odpůrci Hyksósů.
Tehdejší císař, Apopi, měl dokonalý plán k totálnímu zničení tisícileté říše jediným úderem.

Nemohl však pozabíjet všechny, neboť Hyksósi byli hrdí a odmítali pracovat jinak, než jako vojáci, či úředníci.
Mnoho rodin si ze zajatých Egypťanů udělalo otroky, zbylí pracovali na polích a všude, kde bylo potřeba. Jen tak si zachovali život.
Egyptské šlechtičny se staly služkami ve službách císařovny a vykonávaly ty nejhorší práce.

***

Hyksóská okupace trvala již téměř sedmdesát let..
Princ Sekenjenre, poslední mužský potomek faraonů, na osud země svých předků hleděl s bolestí v srdci. V jiné době by byl po smrti otce korunován králem, ale za vlády císaře to nebylo možné.

Zlom přišel v den, kdy vésetský starosta, Hyksós, obdržel císařské poselství.

Nedaleko Amonova chrámu se nacházelo jezírko, v němž se s oblibou koupali posvátní hroši, zvířata, jež byla zasvěcena nejen Amonovi, ale především bohyni Tveret, ochránkyni mateřství a porodů.

Císař Apopi II. v dopise prohlašoval, že řev oněch hrochů je slyšet až do hlavního města Avarisu a nedovolí mu spát. Požadoval pozabíjení celého stáda.

Sekenjenre věděl, že se jedná o provokaci, která má zdecimovat víru posledních Egypťanů a odmítl učinit takový krvavý zločin proti bohům.
Spolu se svou sestrou a zároveň manželkou Ahotep se vzbouřili proti císaři.

S požehnáním královny Tetišerit byl Sekenjenre korunován faraonem Horního Egypta, čímž započal dlouhou válku proti uchvatitelům.

Nový král dal dohromady slušnou armádu z otroků okolních měst a začal postupně osvobozovat Obě země.

Díky momentu překvapení se dostal daleko, téměř do poloviny Dolního Egypta. Tam však padla kosa na kámen a egyptské vojsko se poprvé střetlo s plnou silou hyksóské armády.
A přestože Egypťané v bitvě zvítězili, byli nuceni se stáhnout, neboť král v boji padl.

Následovalo několik let příměří, jelikož císař měl určité problémy s jinými královstvími, která se po egyptském vzoru pokusila vzepřít.
Nejsilnější z nich bylo ostrovní království Kréta.

Ty roky nejvíce napomohly Vesetu, kde vyrůstali mladí princové Kamose a Ahmose.
Královna Ahotep nezahálela.
Její generálové cvičili nové vojáky a budovali tak novou armádu.
Byl to její nápad, ukořistit několik hyksóských válečných vozů a ukrást koně.

Původní vůz byl určen pro tři válečníky, ale Ahotep nařídila vyrobit lehčí, pro dva.
Do každého vozu se tak postavil jeden vozataj a voják, který měnil meč za luk.
Vozy se staly rychlejšími a pohyblivějšími a koně se tak snadno neunavili.

O pár let později vyplulo z Vesetu egyptské loďstvo, v jehož čele plula královská loď s novým faraonem Kamosem.
Mladší z princů chtěl také jít do války, jako jeho bratr, nicméně Ahotep jej přesvědčila, že jeho úlohou je chránit město a pokračovat ve výcviku vojáků.

Ahotep sama sebrala dvěstě mužů a vyplula na jih, k Nůbii.
Tam se jí jedinou vítěznou bitvou podařilo přesvědčit mnoho domorodých klanů, aby se připojili k egyptskému boji za svobodu.
Měla v plánu připojit se ke staršímu synovi, který plul přímo k Avarisu, leč osud rozhodl jinak..

Ve všech egyptských městech vládli železnou rukou hyksóští pohlaváři, dosazeni císařem namísto původní šlechty.
Té však některé pravomoci zůstaly výměnou za slib věrnosti.
Sekenjenre těmto přeběhlíkům nevěřil, ale Kamose jim šanci dal.
Oni jej však zradili a aby se císaři zalíbili, spáchali na mladého krále atentát.

Tak se stalo, že když se Ahotep vrátila do Vesetu, aby si její muži odpočali před další plavbou, připlula do Amonova města loď s jejím umírajícím synem.
Královna osobně nechala popravit muže, kteří otrávili víno mladého faraona v okamžiku, kdy měl na dohled mohutné opevnění Avarisu.

Přestože její srdce opět krvácelo, odmítla se vzdát.
Pod vedením guvernéra z Edfú zbudovala frontovou linii jen několik mil od císařova města. Každý den se Nil zbarvil rudou krví, nicméně guvernér linii držel pevně.

Ahmose, dodržujíce slib, že bude pokračovat v náboru a výcviku dalších vojáků, často navštěvoval rodiny svých mužů.
Jednoho dne, při takové procházce spatřil útlou dívku, do které se zamiloval.
Nefertari, která k mladému princi zahořela láskou již o rok dříve, souhlasila, že se za něj provdá.

Ahotep, která v dívce poznala budoucí královnu, jim požehnání dala s velikou radostí, přestože její srdce opět krvácelo nad smrtí její matky Tetišerit.

O rok později se Ahmose nechal korunovat a společně s matkou vyplul vstříc zabíjení ve jménu svobody.
Doma přitom zanechal těhotnou manželku, jež v jejich nepřítomnosti vládla Vesetu.

Ahotep cítila, že se blíží konec války.
Císař Apopi II byl zavražděn svým zástupcem Chamudím, který byl sice skvělý obchodník a úředník, leč válečné strategii pranic nerozuměl.
I kvůli jeho hlouposti byla hyksóská armáda poražena poté, co mohutné zemětřesení, přisuzované hněvu boha Sutecha, zdevastovalo Avaris.

V tajné komoře císařského paláce pak Ahotep objevila ztracenou korunu Horního Egypta a díky ní nechala svého syna korunovat faraonem Obou zemí.

Chamudí uprchl do Kermy, hlavního města Núbie, kde požadoval, aby se tamní válečníci, starci i děti, chopili zbraní a bojovali za něj.
Núbijci jeho žádost odmítli a uvěznili jej.
Když pak, o mnoho dní později připlul faraon Ahmose se svou matkou, stali se čestnými hosty na popravě posledního hyksóského císaře.

Po vítězném návratu do Vesetu, když skončily oslavy, Ahmose slavnostně vyznamenal bojovníky, kteří se zasloužili o mír nejvíce.
Byl mezi nimi i guvernér Edfú, který, jako jeden z mála, bojoval už za králova otce.
Čestné vyznamenání Zlaté včely obdržela i Ahotep.

***

Ahotep se pousměje a pohlédne na šperk, který před deseti lety dostala od syna před celou armádou.
Ztratila ve válce manžela a syna, ale získala svobodu a mír pro svou zemi a svůj lid..

################################

Snad se to dá číst xdd
Děkuji SethHor za pomoc při psaní a především za poskytnutí informací. Tvé znalosti jsou obdivuhodné :)