Jizvy

Sprcha

Po bitvě s umělými stvůrami jsem se cítil o hodně líp. Sice jsem byl unavený po tom, jak jsem tam skákal a nešetřil silami, ale měl jsem duševní pokoj. Teď jsem zněl jako stoletý dědek, ale to je jedno. S Zeronem jsem mluvil jen proto, abych se vyhnul Denovi, ale to mu očividně nevadilo. Byl rád, že se mnou mluvil, protože jak jsem přijel, tak jsem sotva něco řekl.

Po tréninku nás poslali na kutě, abychom si odpočinuli. Všichni byli vysílení a já jsem nikoho neviděl, komu by ještě zbyly síly na další hodinu tréninku, kterou jsme podle rozvrhu ještě měli mít.

Šel jsem tedy svižným krokem do pokoje. Neběžel jsem, protože by to moje nohy nezvládly, ale přidal jsem do kroku, protože jsem si chtěl zabrat koupelnu na dobrých půl hodiny. No a ještě jsem nechtěl se setkat s Denem. Ten by se potom vyptával na všechno možné a tiskl se ke mně se slovy 'jsem rád, že jsi už v pohodě a neštveš se na každou prkotinu'.

Jen co jsem vlezl do koupelny, tak dvě minuty potom vešel Den. Nejdříve něco dělal v pokoji potom zabral za kliku koupelny, aby se šel osprchovat. Smůla. Teď tu jsem já a budu relaxovat pod studeným proudem ještě dlouhou dobu.

,,Rene, jsi tam?" zeptal se, když mu došlo, že se asi do koupelny nedostane. Odpovědět normálně jsem mu nechtěl, takže jsem plácl něco naprosto divného.

,,Ne, tady je jen moje fyzické tělo, ale moje astrální tělo se nachází na planetě Nibiru," odpověděl jsem a přidal jsem do hlasu robotickou notu. Potom jsem si přiložil ruku k puse, abych se nezačal smát. Úplně jsem viděl upíra, jak se podivil mé odpovědi. Zaslechl jsem odfrknutí a následně vzdalující se kroky. Tak, a teď tu budu sedět v klidu.

Po patnácti minutách na mě zaťukal Den, jestli jsem v pořádku. Přes tekoucí vodu jsem ho jen tak tak slyšel. Zakřičel jsem na celou koupelnu kladnou odpověď a vrátil se k myšlenkám. Vlastně jsem žádné neměl, protože jsem vnímal jen příjemný pocit.

Proběhlo ještě deset minut a Den začal bušit na dveře, ať už odtamtud vypadnu. Prý, že se taky potřebuje vysprchovat a že čeká už dlouhou dobu. Podle jeho hlasu jsem poznal, že ho čekání začalo pomalu vytáčet.

,,Chviličku," odpověděl jsem, ale doopravdy jsem myslel ještě dalších deset minut. Nemohl jsem se nabažit toho krásného pocitu. A ještě jsem chtěl trochu poštvat Dena, i když jsem chápal, že to pro mě špatně skončí.

,,Dělej!" naléhal upír a potom odešel. Podle jeho kroků jsem poznal, že je nejvyšší čas vyhrabat se z koupelny, nebo v nejbližší době živý nezůstanu.

A teď jsem zjistil příšernou věc. Nevzal jsem si čisté oblečení a do špinavého jsem se oblékat už nechtěl. Takže jsem musel vyběhnout naprosto nahý a přikrývat se špinavým oblečením. Byla tady možnost se přikrýt ručníkem, ale jako naschvál všechny velké ručníky se suší na magickém topení a v koupelně zůstaly jen ty malé, kterým si ani neomotám boky. Karma.

,,Mohl bys mi prosím podat jeden z těch ručníků, které se suší na topení?" zakřičel jsem prosbu a ztichl jsem, abych slyšel odpověď. Slyšel jsem kroky Dena, který se zřejmě vydal k topení a bedlivě jsem ho poslouchal, abych zaslechl jeho kroky, které jdou ke mně. Jenže Den zůstal stát u topení.

,,Jsou ještě trochu mokré," odpověděl mi. Sakra. Jestli mu řeknu, že tu zůstaly jen ty malé, tak mi ten pitomý ručník nedá určitě. Takže jsem to zkusil ještě jednou.

,,To je mi jedno, že je trochu mokrý. Prostě mi ho podej," řekl jsem a modlil jsem se, aby mu nedošel pravý důvod, proč tak chci mokrý ručník, kterým si nic neusuším. Zaslechl jsem kroky k koupelně a už jsem chtěl otevřít, jenže Den se zastavil. Odhadoval jsem, že je asi tři metry od dveří koupelny.

,,Co je?" zeptal jsem se, protože jsem se obával, že mu všechno došlo. Začal jsem trochu panikařit. Jestli mu to došlo, tak mě bude vydírat. Měl jsem smůlu v tom, že je to příšerný vyděrač. Pokud dostane nějakou šanci na vydírání, tak ji využije naplno.

,,A proč vlastně chceš ten mokrý ručník," zeptal se a podle hlasu jsem poznal, že se šklebil. Parchant jeden. I když je unavený, stejně mu mozek pracuje.

,,Protože mám tady druhý a omylem jsem na něj nalil vodu a on je úplně mokrý. Takže je lepší trochu mokrý, než úplně mokrý," zalhal jsem. Přišlo mi to jako dobrá výmluva, ale měla jeden mínus. Mínus, kterého si Den všiml.

,,Tady jsou jenom dva velké ručníky. Na topení jeden a jeden v mé ruce. Nemysli si, že neumím počítat," zasmál se a podle kroků jsem usoudil, že šel vrátit ručník zpět na topení. Parchant jeden. Budu tedy muset vyběhnout ven a rychle se schovat pod peřinu.

Vzal jsem si tedy věci, odpočítal jsem tři dva jedna a otevřel jsem dveře. Vystartoval jsem ke své posteli, jenže mě zadržely něčí ruce. Obemknuly mě kolem pasu a nepustily dál. Jednu ruku jsem měl s oblečením přitisklou na ehm... a druhou jsem se snažil dostat se pryč od těch rukou. Jenže ony si mě přitiskli k tělu majitele, který byl pořád ještě bez trika, takže jsem mohl cítit jeho kůži na hrudi.

,,Nikam neutečeš," zašeptal mi upír do ucha, až mi proběhl mráz po zádech. Došlo mi, že se asi jeho pracek jednou rukou nezbavím, takže jsem to zkusil jinak.

Stalo se to všechno v jeden okamžik. Loktem jsem ho trefil do žeber. Den zařval, jakoby ho na nože brali pustil mě. To mi stačilo, abych doběhl k posteli a zachumlal do peřiny. Po cestě jsem ještě stihl čapnout čisté boxerky, takže pod peřinou jsem se mohl obléknout alespoň do něčeho.

Když se Den vzpamatoval po tom, jak jsem mu nandal hezký úder do žeber, tak se na mě otočil s naštvaným obličejem. Zavrčel jsem na něj, aby pochopil, že to příště dělat nemá. Ten si jen odfrkl a šel do koupelny místo mě. Ale na rozdíl ode mně si vzal velký ručník a práskl dveřmi.

Vyplázl jsem na zavřené dveře jazyk. Neměl mě chytat na cestě k peřině. Jestli by to neudělal, žebra by byly v pořádku, jenže Den to prostě musel udělat.

Po sprše si Den ke mně sedl a dal mi mast. Vysvětlil mi, že když jsem ho udeřil do žeber, takže mu to mám ošetřit. Protočil jsem panenky, ale mast jsem vzal. Ten debil vybral takovou, která se musí vmasírovat. Takže já ho mám ještě masírovat?

Mohl jsem se vztekat sebevíc, ale udělat jsem to musel. Den seděl s přivřenýma očima, když jsem mu masíroval bok a užíval si chvilku. Musím se přiznat, že jsem to ke konci trochu odflákl, ale Den si ničeho nevšiml. Jen si ode mě vzal mast a šel si k sobě lehnout. Zhasl po cestě světlo a popřál mi dobrou noc. Přeslazeným tónem. Debil jeden.