Bylo pátého října, kdy Angličané začali pociťovat, že se blíží pravý anglický podzim. Celý den jen pršelo a pršelo. Chodníky, auta, domy, vlastně i samotní lidé byli zmáčení díky neutichajícímu dešti.
Stejně na tom byl i Remus, který dnes pracoval v terénu. Ne, že by se mu to nějak líbilo, ale musel dělat svou práci. Konečně dostal nějaký krátký úvazek, z kterého po týdnu dostal alespoň pár galeonů. Potřeboval je jako sůl. Nechtěl, aby jenom Nymfadora platila nájem.
Hnědovlásek se unaveně podíval na své hodinky, které byli už řádku let staré – přeci jen je dostal od svých rodičů ke svým sedmnáctinám a sám už nebyl nejmladší. Ručičky hodinek ukazovaly přesně šest hodin odpoledního času. Byl čas vyrazit domů. Došel do zapadlé uličky a zavřel své oči. Hnědovlásek s myšlenkou na malý domeček s hlasitým prásk zmizel zatoulané kočce z očí.
***
„Konečně jsi doma!" Aniž by Remus vstřebal svou přítomnost v bytě, už mu okolo krku někdo visel.
„Taky tě rád vidím, Nymf," spokojeně se usmál do žvýkačkově růžových vlasů a objal svou přítelkyni ještě víc.
Po pár minutách se nespokojeně odtáhl od Nymfadory a pohladil ji po tváři. S myšlenkou na horkou sprchu se vydal ke schodišti.
„Reme, na stole na tebe čeká nějaký dopis. Nevím, jak se tam objevil, ale když jsem uklízela psací stůl, najednou tam ležel." Na tváři růžovovlásky se mihl zmatený výraz. Remus na tom byl stejně. Sprchu musel tedy o pár minut odložit.
Hnědovlásek se doplazil do ložnice k psacímu stolu a zkoumal dopis před sebou. Vytáhl ze své kapsy hůlku a namířil ji na dopis. Vyzkoušel pár kouzel, která by dokázala odhalit nebezpečí zapečetěné v dopise, ale pod tlakem Remova kouzlení se nic nestalo. Proto tedy opatrně otočil dopis a uviděl na něm napsané své jméno.
„Pro Merlinovy vousy, takhle píše jen jeden člověk..." Remus vykulil oči a nedočkavě rozložil dopis.
Milý Remusi,
pamatuješ, jak jsme v šestém ročníku obdivovali to nové knihkupectví v Prasinkách? V ten den jsem si tam koupila deset knížek. To byly časy...
Lištička Al
Krátký vzkaz si přečetl jednou, dvakrát, třikrát, desetkrát, po patnácté už to uměl nazpaměť, ale pořád mu to nedávalo smysl.
„Proč by mi Alyssa psala takhle krátký dopis o tom, jak jsme byli v šestém ročníku v tom knihkupectví, a ještě k tomu, že koupila nějakých deset... Merline, vždyť je to úplně jasný!" Náhle se Removi rozsvítilo v hlavě. Bláznivě se rozesmál, až se sám podivil, jak divné to bylo.
„Zlato, jsi v pohodě? Není ti nic?" Nymfadora zvědavě nakoukla do společné ložnice. Remus její otázky zcela ignoroval a začal usilovně přemýšlet.
„Kolikátého je dnes?" V hlavě mu to šrotovalo o sto šest.
„Pátého, proč se ptáš?" Nechápavě povytáhla své obočí, když si Remus oddechl.
„Zítrá v deset mám sraz se starou známou U Prskavého jezevce. Teď mě omluv, jdu do sprchy. A na nic se mě neptej, na všechny otázky ti odpovím až zítra." Remus svou přítelkyni políbil na tvář a protáhl se okolo ní, aby se oddal vytoužené sprše.
ČTEŠ
S láskou, Alyssa | HP ✔
Fanfic,,Chybíš mi, Jamesi Fleamonte Pottere." ,,Tvůj syn je ti tak neuvěřitelně podobný. Obličej i vlasy má po tobě, avšak oči má po té dívce, která tě nikdy neměla ráda a využívala tě." ,,Tolikrát jsem si chtěla vzít život a jít za tebou do nebe, ale zů...
