I'm Not Giving Up On You [Londýnská trilogie #1]

První dopis

 Drahý Thomasi,

nikdy bych nevěřila, že tohle budu někdy psát. Přijde mi to jako naprostá blbost, ale prý mi to pomůže. Uvidíme, ale myslím si, že mi to spíš přitíží. Každopádně ty tohle nikdy neuvidíš. Tak proč to nezkusit, že?

Dneska jsou to přesně dva roky, co jsme se viděli naposledy. Dva dlouhé roky pokusů zapomenout na tebe. Roky snažení, které byly dnes rozbourány jako domeček z karet. Ten jediný pohled mi opět převrátil život vzhůru nohama. Jako tenkrát. Ale ty máš svůj život, kam já už dávno nepatřím. Nikdy mezi námi nebyla zášť. Nerozešli jsme se ve zlém. Dokonce jsme se snažili vrátit o krok zpátky a stát se přáteli. Vždycky jsme se podporovali, ať už se jednalo o cokoliv.

Právě sedím v Regent's Parku a snažím se z hlavy vytěsnit vzpomínky, které se začaly vracet jako bumerang. Na Regent's Park mám jen ty nejlepší, ale o těch někdy jindy. Snad mě můj mozek ušetří trápení, když Ti tohle všechno napíšu. Stejně se to k tobě nikdy nedostane.

Určitě si vzpomínáš na den, kdy jsme se poznali. Byl to únor roku 2014. Teď by ses začal hádat, že to nebylo 13. ale 12. února. Každopádně se shodneme na tom, že jsme byli v Torontu, kde se natáčel nový film Guillerma del Tora. A já byla na poslední chvíli vyslána, abych o tom udělala reportáž. Když jsem tam měla namířeno, neznala jsem tam jediného člověka. Vlastně ano, režiséra. Ve spleti všech osob okolo jsem musela narazit zrovna na tebe. Všichni byli v časové tísni, ale ty ses usmíval. Byl jsi v kostýmu, připravený na scénu. Zeptal ses mě, koho vlastně hledám. Nechápala jsem, proč by tě to mělo zajímat, když tam děláš komparz. Každopádně jsi mě navedl k těm správným lidem. Nakonec jsem se dostala až ke kostymérkám a maskérkám. Zrovna Ti maskéři dodělávali jizvu, když jsem dorazila. Zeptal ses, jestli nechci provést po place, s čímž jsem souhlasila. V ten moment jsi byl prostě Thomas, ten skvělý kluk z komparzu. Stali se z nás dobří přátelé. Dokonce jsi mě seznámil se svými přáteli, když jsem za tebou přiletěla do Londýna. Jednou jsme s nimi šli do baru, když se nás Dex s Lizzie pokoušeli dát dohromady. Tančili jsme spolu v poloprázdném baru, když ses mě zeptal, jestli s tebou nepůjdu na jednu premiéru. Přece víš, co jsem Ti odpověděla.

Nevím, jak mi tohle má pomoct, ale budiž. Už začíná být zima, měla bych se vrátit do hotelu. Tak někdy příště.

S Láskou

Praštěná holka, která si myslí, že jí tohle snad nějak pomůže