Loved ✔️

7.

Zase. Zase ty dvě krvavé čáry těsně pod ramenem. Vím že bych to neměl dělat, ale když ono to tak láká. Ta potřeba přebít tu psychickou bolest tou fyzickou. Rychle jsem si rány pak ošetřil, protože jsem si uvědomil, že nemám zamčené dveře. Já jsem blbec. Nojono. Když máte hlavu plnou myšlenek, duležité věci se zapomínají. S ručníkem kolem pasu jsem vyšel na chodbu a šel do mého pokoje. Oblékl jsem se do pyžama. Někdo nás zavolal na jídlo, ale já hlad neměl a tak jsem si lehl na postel a byl na mobilu. Pak mě něco napadlo. Úžasný text k písni. Ke smutné písni teda, ale to je jedno. Vzal jsem si tužku a blok. Začal jsem psát.

(Neumim psat texty so sorry :D)

Do psaní jsem byl tak zabraný, že jsem si nevšim že někdo zaklepal a vešel do pokoje. Když jsem konečně zaznamenal že je v místnosti někdo další, koukl jsem se kdo to je. Vlastně mě vůbec nepřekvapilo že to je Woozi. Vždyť máme společný pokoj. „Hyung, proč si nebyl na večeři?"zeptal se. „Neměl jsem hlad."mykl jsem rameny a svůj pohled znovu přesměroval na papír. Chtěl jsem napsat slovo. „Co to píšeš?"ale to by mě nesměl zase zeptat. „Písničku"tentokrát už jsem pohled nezvedl a dopsal slovo. „Můžu se podívat?"zeptal se nadšeně a rychle ke mě přišel. „Nenene to ne, ještě to není hotové."panikařil jsem z jeho náhlé blízkosti a taky proto že si to chtěl přečíst. Co je na tom blbý, že ten text je o něm.
On se však odbýt nenechal a tak mi jednoduše vytrhl blok z ruky a začal číst. Napřed jeho obličej vypadal nadšeně, ale postupem času se stával zmateným a starostlivým. „Tebe něco trápí, že jo. Je to holka? Nebo kluk?"zeptal se. Já se na něj šokovaně zahleděl. „Kdyby to byl kluk, vadilo by ti to?"zeptal jsem se nejistě.

Jinak, znovu jsem publikovala Underweight, protože už to chci ukončit tak se můžete jít kouknou. Danke schön 😊