Vlčí souhvězdí

26.kapitola

  Nemesis stála mezi kmeny stromů a se sklopenýma ušima sledovala směr, odkud se vracela její smečka. Nezůčastnila se toho. Ani Darkness né. Prý nebyli dost věrní. Bylo to pravda a oni byli rádi, že to nemuseli vidět.
  Podle poslů, kteří již před časem dorazili se vše odehrálo jinak, než mělo. Smečka přežila... Proč je Vůdce ušetřil? To se ještě nikdy nestalo...
  ,,Také máš takový strach z té Zbraně o které všichni mluví?" Ozval se za ní Darkness. Nemesis si povzdechla.
  ,,Ani nevíš jak..." Zašeptala aniž by odtrhla oči z vracející se smečky. Už pomalu rozeznávala šedého vlka v jejím čele. Vedle něho šel černý vlk. Ta barva jí bolestně připoměla jejich přítele. Ale ten byl mrtvý...
  ,,Asi tak, jako já." Promluvil Darkness tiše a postavil se vedle ní. Čumák jí zaryl do husté srsti na krku.
  ,,Je to čím dál tím horší..." Zašeptala bíločerná vlčice. Její přítel to moc dobře věděl. S každým dobytým územím se síla jejich smečky zvětšovala. Nemesis pohlédla nad sebe kde se na temné obloze vyjímal obrovský čtvrtý měsíc.
  ,,Co to jen může znamenat..?" Zamumlala s čumákem stále zvednutým.
  ,,Najtmér..." Zašeptal šedý vlk vedle ní. Podrážděně si odfrkla.
  ,,To vím taky ale co..."
  ,,Ne." Přerušil jí Darkness trochu roztřeseným hlasem. ,,Najtmér..." Zašeptal a Nemesis se podívala tím směrem, kterým koukal i on. Překvapeně stuhla. Ten vlk, co jí připomínal jejich přítele opravdu jejich přítel byl!
  Nemesis byla tak nadšená že se mu bez rozmyslu vrhla naproti. Naštěstí jí brzy dohnal Darkness, který si všiml něčeho, co jeho kamarádka hnes neviděla.
  ,,Stůj Mes." Schválně jí oslovil skradkou, neměli rádi jména, která jim kdysi daly. Nemesis se na něj překvapeně podívala ale dřív, než stihla něco namítnout jé Darkness přerušil.
  ,,Podívej se pořádně." Napomenul jí jako malé štěně. Mes by se za jiných okolností urazila, přeci jen to Ona byla vůdce jejich dvoučlené skupinky, ale teď ho poslechla.
  Překvapeně zašvihala ušima když uviděla v Najtmérových zubech červé vlče. Přece by ho neunes... Najt takový nebyl!
  Už se za ním chtěla znovu vrhnout ale Darkness jí s lehkým vrčením zastoupil cestu.
  ,,Co to děláš Dare?" Ohnala se po něm čelistmy ale on neuhnul. Její zuby cvakli do prázdna kus před jeho čumákem. Mohli vypadat děsivě ale Dar se jí nebál. Věděl, že by mu nikdy neublížila.
  ,,To vlče..." Nebyl ani schopný to říct nahlas a tak se na to Mes musela podívat znovu. Vlci byli zas o lus blíž a tak si všimla že Najtův čumák je pokrytý zaschlou krvý a že černé vlče s bílou náprsenkou mu v zubech bezvládně visí.
  ,,Ne..." Zašeptala Mes nevěřícně. ,,To nemůže být pravda Dare! To přeci..."
  ,,Ten pohled." Zavrčel Dar jakoby klidně. Taktéž mu to lámalo srdce ale už jen kvůli Mes mus být silný.
  Mes naposledy pohlédla na černého vlka a spatřila skelný pohled plný nenávisti, krutosti a vzdeku.
  ,,Ne..." Do očí se jí nahrnuli slzy. ,,To přeci nemůže..." Hlas se jí zlomil a tentokrát zabořila čumák do srsti na krku Darovy. Ten jí konejšivě položil čumák na rameno. I jemu po čumáku ztékali slzy.
  Přítel, kterého tu měli byl navždy pryč a Tohle, bylo horší, než kdyby zemřel...

<◇>

  Mladý rezavý vlk šel naštvaně lesem. Jak se to mohlo stát?! Jak to mohl udělat?! Ptal se naštvaně sám sebe. Věřil mu a on ho zradil! Zabil mu bratra!
  Dostal se na mítinu kde stálo spousty vlků. Všichni, všichni vlci ze smeček, na něj hleděli s nedávno získaným respektem.
  Trnova matka se po smrti Havrana zhroutila a odmítala jeho a jeho sestru Světlušku kamkoliv pustit. Ale on se musel zapojit. Jeho otec nemohl vést smečku do boje a ostatní Alfy se neustále handrkovali a přetahovali o tom, kdo má pravdu a co by se tedy mělo udělat.
  I když se to Trnovy hnusilo, teď se mu výcvik od Š... Od toho zrádce hodil. Všechny je porazil a dnešním dnem...
  Mladý vlk barvy ohně pohlédl na nebe. Tři sestry nebyli ve svém plném vzrůstu ale na obloze vyjímečně chyběl jejich bratr. Při úplňku by takové štěstí mít nemusely a Trn odmítal tento obřad pod zraky takové stvůry.
  Dnešním dnem se stane Alfou všech. Celé obrovské smečky složené z pěti menších.
  Roztroušení v hloučcích podle svých smeček se na něj všichni vlci dívali. Někteří trochu vystrašeně, jiní pochybovačně ale byli i tací, kteří na něj zírali s odhodláním bít se za své domovy. Bohužel pro, pořád ještě učedníka, jich bylo dost málo.
  Trn si to však dál hrdě kráčel davem přímo hoprostřed mítiny a musel se ušklíbnout, když si vzpoměl, jak o něm za jeho zády mluví.
  Říkají mu Učedník bez učitele nebo Štěněcí vůdce. Žádný z přezdívek nebyla hezká ale vůbec nekhorčí bylo Zrádcův učedník.
  Zastavil se před skálou uprostřed mítiny a vyskočil na ni. Otočil se na celou smečku. Pořád to bylo jen pět smeček zrazených a zmatených vlků ale Trn v nich viděl něco jiného. Něco zcela jiného.
  Viděl smečku. Jednu velkou jednotnou smečku, které bude velet a potáhne s nimi do boje proti zrůdám stejně, jako v těch příbězích.
  Jejich hlavní nepřítel je Najtmér... Přesně, jako v příběhu a oni se právě chystají na poslední bitvu. Přesně, jako v tom příběhu.
  Podle tradice měl teď zvednout čumák a nechat Tři sestry, aby mu vnukli jeho pravé jméno ale on ho měl už dávno určené.
  Stříbrné paprsky tří měsíců ozářily srst barvy plamenů a na malí okamžit se dokonce vlkům zdálo, že jeho srst vzplála.
  Mladý Alfa zvedl hlavu a zavyl své nové jméno. ,,Fénix!"
  Všichni se k němu o chvíli později přidali. I ti, kteří mu před nedávna nevěřili. Bude to jak v tom příběhu, mysleli si. Dobro vyhraje nad zlem a Fénix se znovu utká s Najtmérem v rozhodující bitvě. Ale tentokrát Najtmér skutečně padne!

  Ach... Jak dětinská myšlenka.