Twins || DRAMIONE ✅

~18~

Černé jehlové podpatky vytvářeli v prázdné chodbě ozvěnu. Byl to vskutku velmi zajímavý zvuk. Na tomto hradě byla už tolikrát, a přesto tu teď byla jako někdo úplně jiný. Nebyla tu jako student, proto bylo pro ni zvláštní tu být. Přesně věděla kam jde, či kam jít musí. Na ošetřovnu cestu znala, protože ji sama už několikrát navštívila. Stačilo jít rovně, tady zabočit, tady zase zabočit, tentokrát doleva a pak vyjít tyhle schody. 

Vzala za kliku a protáhla se dovnitř. Zrychlila krok, až si nakonec uvědomila, že k lůžku své dcery běží. Věděla, které lůžko patří ji. Vycítila to. Bylo to páté  na straně pod oknem. Přesně to na kterém ležela ona sama, když po útoku baziliška ve druhém ročníku. 

Vysunula židli opodál a posadila se k Deisi. Spala a na nočním stolku byla spousta dárků pro ni, až se probudí. Byli tam fazolky a žabky od Freda, taky od Heyly dostala nějakou krabičku. Otevřela ji a zjistila, že Heyly své sestře věnovala prstýnek. Moc krásný s červeným kamínkem, který jí jistě bude ladit s nebelvírskou uniformou, naopak Heyly by k zelené uniformě neseděl tolik. 

Bylo to zvláštní. Celou dobu se Hermiona bála, že to Deisi se dostane do Zmiozelu a že z toho bude ohromná kauza. Což o to, kauza to byla a velká byla taky, jenomže šlo o její druhou dceru. Šlo o Heyly. Ještě minulý týden nikdo nemluvil o ničem jiném, Denní věštec o tom psal čtyřstranný článek a ona z toho byla trochu ve stresu. Už ani nevěděla proč, vždyť už dobrých pár let ve Zmiozelu nešlo o to, o co tam šlo dřív. Dík Merlinovi!

Její oči zaujal další objekt na nočním stolku. Další dárek. Buket pěti narůžovělých růží. Od koho to ksakru může být? Vzala květiny do rukou a přečetla si vzkaz, který byl k tomu přivázaný. 

,,Dalších deset bodů dolů pro Nebelvír! Šťastné uzdravení slečno Grangerová." 

Upustila květiny na dívčinu přikrývku a pousmála se. To bylo milé gesto, nejspíš byl svědek, když Deisi vypadla z oka, nebo se s ní o tom bavil... Nemohla mít nejmenší tušení, jak se k jejím dcerám chová, ale nejspíše zasloužile nebo jednoduše hezky. Alespoň doufala, vždyť na na něho taky nebyla zlá, tak proč by měl být on na ni?

Ne, on nebyl na její dcery zlý, ba naopak. 

Vždyť zrovna teď vcházel do dveří a ve tváři mu visel úsměv. Dobře... Úsměv to nebyl, ale že to byl on... Zkrátka myslela ten Malfoyovský škleb, který používal téměř neustále.

,,Ahoj Grangerová!" pozdravil ji, ale odpovědi se mu nedostalo.

,,Co se stalo?" vychrlila na něho a v očích měla slzy na krajíčku. Jeho dobrá nálada byla ta tam a jeho úšklebek vystřídala starost a obavy. Nečekal, že ji zranění její dcery až tak zraní...

,,Promiň." šeptne a položí ji ruku kolem ramen, jako by ji chtěl obejmout, ale neměl na to dost odvahy. I tak to bylo uklidňující.

Že ho měla zase tak blízko... Ještě aby tu nebyla Deisi a madam Pomfreyová a ona by se na něj vrhla... Kdyby teda neměla svojí důstojnost.

,,Fred ji omylem strčil z výklenku v prvním patře. Ten naproti velké síni, kde ses učila na OVCE." znovu se ušklíbne, protože věděl, že ji tahle poznámka uvolní. A opravdu. Zasmála se a potom se k němu přivinula. 

Pocit, který to v něm vyvolalo byl nepopsatelný, možná proto ho nedokážu popsat ani já. Bylo mu blaho a byl tak rád, že může opět vdechnout vůni jejího jemného parfému. Jak říkám, bylo to báječné.

Dveře ošetřovny se znovu otevřely a vešla Heyly, která překvapeně otevřela pusu...

,,Merline!"