Perfectly wrong for me

∆nineteen∆

"Chrisi já to nevěděla." Řekla jsem a koukla jsem mu do očí. "Jak je to možný... vždyť to ty jsi po tom co se stalo v koupelně řekl, že doufáš, že to nezmění naše přátelství a když jsem tě políbila, odtrhl si se." Začala jsem nad tím celým přemýšlet. "Já nevím, taky jsem to netušil, nalhával jsem si, že tě mám jenom hodně rád ale po tom co se stalo ten večer s tím Mendesem, jsem si už nic nedokázal nalhávat." Říkal a koukal se při tom do země. Nevěděla jsem, co dělat. Chris byl a je teď jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě ale ačkoliv jsem říkala, že se mnou musí zůstat v jakékoliv postavení, nebyla jsem si tím postavením, co by on asi chtěl úplně jistá. "Hele neříkám, že tě nějak bezhlavě miluju, jsem opravdu spíš jen zamilovaný...ale nechci o tebe přijít, to je důvod proč teď udělám, co udělám. Nemůžu tě teď vídat, musím se z toho dostat a to, že bych tě viděl každý den by mi to neusnadňilo." Řekl a já se na něj smutně podívala. To nejde. Potřebuju ho. "Chrisi to nemůžeš udělat, mě to nemůžeš udělat" prosila jsem ho i když jsem na něm viděla, že už je dávno rozhodnutý. "Ale můžu, teď chvíli se nebudu ozývat a pak bude všechno jako dřív, slibuju" odpověděl a usmál se na mě. Pak se jen otočil a odešel. Jak říkám, můj život se hroutí jako domeček z karet. Jediný člověk, co se mnou teď zůstal, byla Car.

"A pak už jen odešel?" Reagovala Car na celý můj monolog o tom, co mi Chris řekl. "A-ano, pak už nic" odpověděla jsem a falešně jsem se usmála. "Ale Em, to bude dobrý. Promyslí si to a nakonec bude všechno dobrý, opravdu" usmála se na mě a chytla mě za ruku. "Děkuju" taky jsem se usmála a objala jsem jí. "Tak a teď půjdeme na párty k Dallasovi" vypískla a já snad poprvé za život hned souhlasila. Bylo mi jedno, že tam bude Mendes i to, že zítra je škola. Mejdany miluju a teď si je začnu pořádně užívat. Vzala jsem si na sebe vysoké kraťasy a tílko. Car si vzala minišaty a obě jsme si vzaly vysoké jehly.

Kolem desáté jsme dorazily před Dallasův dům a s chutí jsme vystoupily z auta. Už odsud byl vidět veliký dav lidí. Chytla jsem Car za ruku a táhla jsem jí skrze tím davem až k barovému pultu. Sedly jsme si a objednaly jsme si rum. "Copak tu dělá taková sexy kočička sama" řekl nějakým slizoun vedle mě a já se na něj s úsměvem otočila. "Nejsem tu sama, nevidíš snad mojí přítelkyni?" Ušklíbla jsem se a ukázala jsem na Car, co to hrála se mnou. "Ouu sorry, to jsem nevěděl" řekl a odešel. Málem jsme se s Car počůraly smíchy, jak vtipný byl ten jeho obličej. Pak jsme dostaly svůj rum a hned jsme ho do sebe naházely. Pak se vedle mě objevil nějaký hezký kluk a usmál se na mě. "Nechceš s náma jít hrát flašku?" Zeptal se a usmál se na mě. Z jeho úsměvu jsem tála. "Na to ještě nejsem dost opilá" odpověděla jsem mu a oba jsme se začali smát. Dala jsem si teda další dva panáky vodky a pak jsem si namíchala rum s kolou. "Car jdeš taky hrát flašku?" Zeptala jsem se Car, co už byla taky celkem v náladě a ona jen kývla. Ten kluk, jehož jméno jsem ani neznala mě vzal za ruku a táhnul mě ke skupince lidí sedících v kruhu. "Lidi tohle je..." Chtěl mě představit ale pak mu došlo, že jsem se nepředstavila zatím ani jemu. "Jsem Em a tohle je Car" usmála jsem se a ukázala jsem na Car za mnou. "Tak si sedněte" pobídnul nás nějaký sympatický kluk a ostatní nám udělali místo v kruhu. Nikoho jsem tady z těch lidí neznala ale všichni byli hrozně příjemní takže jsem se v jejich společnosti cítila dobře.

Hráli jsme normální flašku na svlékání, já jsem na sobě zatím měla všechno oblečení oproti Car a Jeremyho, tak se jmenoval ten sympaťák od baru, co už byli ve spodním prádle. "Taaak Em, pravda nebo úkol" zeptala se mě Rose, bloncka s modrýma očima a já si zkousla ret a přemýšlela jsem. Pravdu jsem měla už snad milionkrát, chci se bavit. "Úkol" odpověděla jsem a jí se na tváři vytvořil šibalský úšklebkem. "Fajn, stoupni si na stůl a zařvi, jsem hrozně nadržená, je tu někdo kdo by mi s tím chtěl pomoct? Je to ještě dobrý ale nechci tě donutit se svlíknout" Řekla a začala se smát, já se začala smát hned s ní. Nevím jestli to bylo alkoholem v mé krvi nebo ne ale nepřišlo mi to až tak hrozné. Vysápala jsem se tedy na stůl a z plných plic jsem zařvala "BOŽE JSEM HROZNĚ NADRŽENÁ, JE TU NĚKDO KDO BY MI S TÍM CHTĚL POMOCT!!" Pak mi spočinul pohled na něm, stál tam v rohu místnosti a jak mě slyšel řvát pomalu se začal otáčet a očima hledal kdo to zařval. Jakmile tam uviděl mě na tváři se mu objevil pobavený smích. Takový smích jsem u něj neznala, nebyl nijak falešný nebo nucený, byl upřímný. Ačkoliv jsem ho neměla ráda, donutilo mě to taky k úsměvu. Mávla jsem na něj a slezla jsem ze stolu. "Tak jaká jsem byla?" Zeptala jsem se a uklonila se. "Úžasná" odpověděli všichni a já rozšířila svůj úsměv. Pak jsme hráli dál. Nebyla to taková ta flaška plná nadrženců kde jediný co se dělalo bylo, polib tohodle a polib tuhle. Tohle všichni byli hrozně fajn lidi. "Jde semnou někdo pro pití" zařvala Rose a zvedla se. "Jaaaa" zařvala jsem zpět a s její rukou okolo mých ramen jsme se vydaly k baru. Nadiktovaly jsme všechny požadavky a začly jsme si povídat.

"No řek, že se do mě zamiloval" pokračovala jsem dál v mém vyprávění o Chrisovi. "Vážně? A co jsi mu řekla ty?" Hned vyhrkla. "No že jsem to nečekala a jak je to možný"
"Ježiš holka, jak reagoval" odpovídala překvapeně Rose. "No řekl, že se teď nesmíme vídat a pak bude všechno jako dřív" pověděla jsem jí všechno,co mi řekl. "Holka to je lež" řekla a já k ní zvedla pohled. Nadzvedla jsem obočí a ona pokračovala. "Nic nebude jako dřív, to že se jakoby odmiluje znamená jen to že zapomene...na tebe. Jestli o něj nechceš přijít neměla by si tuhle doživotní pauzu dovolit." Řekla a mě se její slova uchytila v hlavě. "Asi máš pravdu ale teď pojď, noc je ještě dlouhá" řekla jsem a společně s pitím jsme se s úsměvem vraceli k ostatním.