We look like brothers? (M&M)

23🥑

Marcus

,,Tinusi?" Rozzářila se Ashley, když Martinuse po dlouhé době uviděla. Okamžitě mu skočila okolo krku.

,,Chyběla jsi mi, Hummelová." Stisknul jí.

,,Ty mně taky, Gunnarsen." Zamumlala.

Uchechnul jsem se nad jejich roztomilostí a pokračoval jsem dál do domu. Ti dva mě asi po minutě následovali, tak jsme si sedli na gauč.

,,A co bude teda teď?" Zeptala se Ashley po tom, co jsme jí řekli, jaká je situace.

,,Nevím, ale bojím se, že to bude muset být zase jako předtím..." Povzdechl si Martinus.

,,To přece nejde! Já o tebe nehodlám přijít!" Oponoval jsem.

,,Ale co chceš dělat? Rodiče se pořád hádají a Elverum je od Trofotse daleko." Řekl Martinus.

,,Přece musí být nějaká možnost..." Musí být...

,,Macu, mě to taky bolí." Vydechl Tinus a pořádně mě objal.

,,Ale tohle přece nedopustíte!" Vložila se do toho Ash.

,,A co máme asi tak dělat? Nechci Marcuse opustit, ale zároveň nechci opustit mámu, se kterou už žiju tak strašně dlouho. Je to pro nás strašně těžké, nemysli si, že ne." Snažil se jí to nějak vysvětlit Tinus. Já jsem z toho byl popravdě vyvředěnej, protože jsem o tom, co bude dál pořádně nepřemýšlel.

,,Jediná možnost je, dát rodiče dohromady." Řekl jsem a a Tinus s Ashley se na mě podívali.

,,A jak to jako chceš udělat?" Zeptal se Tinus. Už jsem chtěl odpovědět něco ve smyslu, že nevím, ale najednou do toho vtrhla Ashina mamka.

,,Ashley, volala mi Anne, že prej nemůže najít kluky, nevíš, jak to myslela?" Zavolala na nás z předsíně.

,,Mami, teď se to špatně vysvětluje, ale jsou tu oba dva." Křikla nazpět.

,,Panebože, Ashley, doufám, že tam právě nemáš dva kluky a nechcete jít do trojky!" Zasmála se Ashleyna mamka. Co tuto domácnost už nějakou tu dobu navštěvuju, tak jsem zjistil, že její máma je ultra úchylná!

,,Ježiš, to je strašná představa!" Ošil se Martinus vedle mě. I já musím uznat, že ta představa je strašná...

,,Klídek, stejně bych s tebou do toho nešla." Uchechtla se Ashley.

,,No dovol! Já taky ne! To bych bříškovi neudělal, vždyť by to bylo-"

,,Jak nad tím proboha můžete vůbec přemýšlet!?" Přerušil jsem Tinuse, protože jinak by z toho vzniklo něco hodně špatnýho a zvrácenýho. A jak tak znám Ashleynu spontánnost, tak bude k tomu možná i došlo.. Brrr!

,,Kluci proboha jste v pořádku! Strašně jsme se o vás báli!" Vtrhla najednou do pokoje máma.

,,Dobrý den, paní Gunnarsen." Pozdravila jí slušně Ashley.

,,Ahoj, Ashley." Řekla máma jen tak mimochodem.

,,Chceme s váma s tátou promluvit, půjdete prosím domů?" Zeptala se a prosebně se na nás dívala.

S Tinusem jsme si vyměnili pohledy, ale nakonec jsme se tedy vydali s mámou domů.

Možná mi nebudete věřit, ale tuhle kapitolu jsem psala tři dny...
Měla asi čtyři verze...
A i přes to mi to přijde pořád nudný...
No navádí. 😂
Doufám, že se vám líbí! 😘 aspoň trochu..
Už jen jedna kapitola! 😄
Ly❤