Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

18. kapitola

V naprostém tichu se vrátili zpět na pláž. Nikdo z nich nevěděl, co říct. Už měli naložené všechny loďky a čekalo se jen na ně, až nastoupí, aby se mohli vrátit na Jitřního poutníka.

„Počkat," zastavila je Lucka, „kde je Eustác?"

„Rozhodně nám nepomáhá s nákladem," odvětil Rípčíp.

„Eustáci?" křikla Lucka a Rípčípa si nevšímala. „Eustáci!"

„Půjdu ho najít," nabídl se Edmund, když se neozvala žádná opověď.

„Půjdu s tebou." Kaspian si odepl meč a odběhl za Emdundem.

„Půjdu s vámi," rozhodla se Chimney, ale Kaspian ji zastavil.

„Ne, zůstaň tu, kdyby se vrátil. Můžeš pro nás pak doběhnout. Půjdeme tamtím směrem, ano?"

Chimney přikývla a když chlapci odešli, otočila se na Lucku. „Půjdu dál po pláži, třeba něco objevím. Pokusím se zůstat na dohled, kdybych nic nenašla, vrátím se."

Lucka jen přikývla a ustaraně se rozhlížela. Sice Esutác byl jako osina v zadku, na druhou stranu nemohli ho nechat na pustém ostrově, zvlášť když doteď reagoval na Narnii velmi špatně.

Chimney se vydala po pláži, ale předem věděla, že to bude k ničemu, na druhou stranu nechtěla jen stát na pláži a čekat. Nikde neviděla žádné stopy. Musel by jít vodou – a tom Chimney silně pochybovala. Eustác nevypadal, že by se jim chtěl ztratit schválně, navíc pochybovala, že by byl ten typ, který s rád ráchá nohy. Na to byl moc velký suchar.

Ve chvíli, kdy z Lucinky zbyl jen vzdálený flek se vydala zpět. Jestli šel Eustác tudy, tak ho nevystopují. Nic jeho nenašla, žádné otisky bot v písku, vůbec nic.

Došla až k Lucce a zavrtěla hlavou. „Snad ho najdou kluci."

Lucka jen nepřítomně zavrtěla hlavou. Měla o Eustáce strach. Chim ji donutila nastoupit do veslice, aby se dostaly zpět na loď.

Sotva se dostali na palubu, Lucinka ihned zamířila k zábradlí, dívala se na ostrov a čekala. Nenápadně se k ní přitočila Gael a vsunula její drobnou ručku do Lucčiny vetší dlaně. Lucka se vděčně usmála. Nezdálo se to, ale i taková podpora malé holčičky pomáhala.

Chim šla vše povědět Drinianovi.

Zrovna stáli u kormidla a probírali, kam se mohl chlapec ztratit, když se ozval strašlivý ryk.

„Co se děje?" křikla na ně zespoda Lucka překvapeně.

Drinian s Chimney seběhli dolů a upřeně sledovali ostrov. Najednou se na ostrově z úbočí jedné z hor vyvalil velký mrak ohně.

„To ta sopka?" zeptala se ostražitě Gael, ale Drinian vrtěl hlavou.

„To nebude žádá sopka," pronesl tiše a otočil se k námořníkům. „Všichni na palubu! Lučištníci, do zbraně!"

Než se ale stačilo ozbrojit pár prvních lukostřelců, celá posádka spatřila, co se děje. Z ostrova vzlétl drak a blížil se k lodi, zatímco z tlamy vypouštěl proudy žáru a ohně. Začal kroužit kolem lodě a lučištníci, včetně Chimney, začali střílet. Něco ale na tom celém nesedělo. Nevypadalo to, že se mu létá úplně dobře, a navíc směrem k lodi nevypustil ani plamínek. Když si sedl na stěžeň a vypadalo to, že ho zlomí, a i přesto, že do něj střílelo několik lučištníků, nevypadalo to, že by se rozhodl ponořit loď do žhavé výhně a jen řval bolestí. Následně to vzdal a odlétl zpět k ostrovu.

„Proč nás nesežehl," otočila se Chimney k Drinianovi, ale ten jen pokrčil rameny.

„Můžeme být jen rádi, že ho to nenapadlo," odvětil s očima stále upřenými na draka a kuší připravenou ke střelbě.

Nad ostrovem se drak přiblížil k pevnině, téměř jako kdyby chtěl přistát, ale následně se zase obrátil zpět k lodi. Chim koutkem oka postřehla, jak lučištníci znovu pozvedli kuše a měli prst připravený u spouště.

Sotva se ale drak přiblížil, Chimney se málem zastavilo srdce; ten drak nesl Edmunda. Slyšela Lucku křičet jeho jméno, ale sama se na nic nezmohla. Nakonec jí ze rtů sklouzlo prosté: „U Aslana."

Drak se znovu otočil zpět a letěl k ostrovu a Chimney přemýšlela, co má dělat. Má cenu sedat do loďky a veslovat zpět k ostrovu? Rozhodně.

„Spusťtě mi na hladinu člun! Rychle!" Pár námořníků se pomalu začali hýbat, jako kdyby se nemohli probrat ze sna, a začali spouštět člun na vodu. Chimney rychle začala lézt dolů.

„Slečno Chimnallary," začal Drinian, „to není moudré."

„Ale Kaspian je tam! Navíc má ten drak Edmunda? Co mám asi dělat? Nechat je tam?!" rozkřičela se na něj. „Já tam pojedu klidně sama." Rozhlédla se po posádce, ale někteří z nich už stáli na kraji paluby a čekali, až jim Chimnallary uvolní místo, aby taky mohli slézt do veslice.

Drinian nic neodpověděl, ale jeho nesouhlasný výraz byl dostatečnou odpovědí.

Dojet k ostrovu trvalo bolestně dlouho. Chim si všimla, že drak přistál na pláži, ale neviděla, jestli i s Edmundem nebo bez něj. Ale oheň neviděla, to bylo pozitivní. Vypadalo to, že Kaspiana ještě neuškvařil.

Když byli natolik blízko, že mohla vyskočit z loďky a doběhnout na pláž, ihned vyskočila a běžela ke klukům, kteří stáli vedle sebe a dívali se na draka.

„U Aslana! Doufala jsem, že vás nesežere!" vykřikla.

Kaspian se otočil a usmál se. „Neboj, jsme v pořádku." Chimney mu skočila kolem krku. „Tak moc jsem se o vás bála."

Chimney se otočila k Edmundovi a objala ho. „Vyděsils nás! Proč tě tak sebral?" Odtáhla se a oba dva si je prohlédla. „A proč tu u něj vůbec stojíme a koukáme na něj? Vždyť nás málem zabil!"

Posádka vyskákala z veslice, vytáhla ji na břeh a nerozhodně stála na pláži. Mají bojovat s drakem? Mají evakuovat krále? Mají vůbec něco dělat?

„No," začal Edmund protáhle a pročísl si vlasy. „Je to tak trochu složitější. Víš, on je to Eustác."

Chvíli byl slyšet jen vítr, než Chimney zpracovala tu zprávu. „Cože?" vyhrkla po chvíli. „Jak je to sakra možný?

„Dračí poklad," vysvětlil Kaspian. „Nechal se jím svést, a tak se změnil v draka. Teď musíme jen vymyslet, jak ho proměnit zpátky." Otočil se k posádce a začal rozdávat rozkazy a muži vypadali, že se jim ulevilo, že můžou něco dělat a nemusí s drakem bojovat.

Následně dorazila i Lucinka a kluci jí všechno vysvětlili. „Jak mě popadl a letěl se mnou, tak támhle za tím hřebenem vypálil do země nápis ‚Jsem Eustác'. Ale fakt jsem se bál, že si mě dá k večeři."

„No nic, nedá se nic dělat. Teď nic nevymyslíme a ráno moudřejší večera. Přečkáme noc tady na pláži s Eustácem, pak uvidíme, co dál." Kaspian roztáhl deku, na kterou si sedl.

Lucka se zachvěla zimou a drak – ne, Eustác, opravila se Chimney, - se rozhlédl, přitáhl blízký klacek a zapálil ho. Lucka se překvapeně podívala na Eustáce, a pak se rozesmála. „Skvělý, díky."