Lucka měla pravdu – rozhodně to byla mořská příšera. Chim napjala tětivu a začala mířit, než ale stačila vystřelit, snesl se z nebe Eustác a vrhl se na mořského hada. Zakousl se do něj, začal ho drápat a chrlil na něj oheň a příšera ječela bolestí. Začala se zmítat se strany na stranu. Chimney si dokonce všimla Rípčípa, který seskočil z Eustáce na příšeru, ale nakonec ho ztratila z dohledu. Chimney pouze doufala, že neskončil v moři.
Příšeře se nakonec podařila Eustáce setřást a odhodit ho. Eustác se ale rozlétl zpět na hada. Ten se na něj ale taky vrhl a tentokrát to byl mořský had, kdo toho druhého chytl do čelistí. Stáhl Eustáce pod vodu a když se s ním o chvíli později znovu vynořil, surově jím mrskl o skálu, kde Eustác zůstal ležet a bylo vidět, že ho souboj zmohl. Had se připravil k útoku, ale Eustác se nehodlal vzdát a ponořil draka do oranžové výhně. Vzduchem se nesl puch spáleného masa. Příšera ječela, zatímco měla hlavu v plamenech, a nakonec se ponořila pod vodu.
„Zmiz, ty příšero!" Lord Rhoop se protáhl davem na lodi a natáhl ruku s mečem. Kaspian s Edmundem začali křičet, ať to nedělá, ale už bylo pozdě. Lord Rhoop hodil mečem, který se ve vzduchu několikrát ladně otočil, načež se zabořil až po jílec Eustácovi na jedné končetin.
Eustác začal řvát bolestí. Mátožně se vznesl do vzduchu a letěl pryč, ignorujíce Lucčin křik, aby se vrátil.
Lord Rhoop nezahálel a vylezl nahoru ke kormidlu. „Jsme odsouzení ke zkáze!" křičel a vrhla na muže, který byl právě u kormidla. Sotva to spatřil Drinian, lorda zpacifikoval a sám se ujal řízení. „Posádko! K veslům!" zavelel a většina posádky začala sbíhat dolů do podpalubí. Mezi muži, kteří mířili k veslům, si Chimney všimla i Rípčípa a ulevilo se jí.
„Lucko, kde je Gael?" křikla na Lucku.
„Poslala jsem ji do kajuty!" odpověděla jí Lucka a Chim přikývla. Správně. Neměla by tu být. Ten had se určitě ještě nevzdal.
Ještě než stihla tu myšlenku pořádně dokončit, se had z ničeho nic objevil na jejich pravoboku. S řevem se vymrštil nad loď, přeskočil jí a obmotal ji. Chimney zatrnula hrůzou. Chce Jitřního poutníka rozdrtit. Chim uklouzla na vší té vodě, která byla na palubě a pomalu odtékala zpět do moře. Chimney se jen tak tak se vyhnula slizkému tělu hada, když znovu začal obmotávat loď.
Natáhla luk a střelila do něj, ale nevypadalo to, že by si s tím had dělal starosti.
Očima hledala Kaspiana. Ten stál u kormidla a pomáhal Drinianovi držet kormidlo na místě. Doběhla k Edovi, který stál jen o pár metrů dál.
„Jsi v pohodě?" zeptal se jí sotva ji spatřil. „Nic ti není?"
Chim zavrtěla hlavou. „V pohodě. Ty?"
Edmund zakýval hlavou. Chimney chtěla ještě něco říct, ale křičel na ně Kaspian. „Ede, Chim! Narazíme na skálu a tím ho rozdrtíme!" křičel a kýval hlavou dopředu. Chimney s eEdmundem se otočili a spatřili kus skály vyčuhující z moře.
„Drž ji na levoboku! Já toho hada zatím zaměstnám na přídi!" křikl Edmund v odpověď a rozběhl se.
„Buď opatrný!" křičela za nim Chimney, ale asi ji neslyšel. Sama se rozběhla také k přídi, ale držela se dole a posílala na hadí hlavu jede šíp za druhým, stejně jako zbytek lučištníků.
Edmund se protáhl dračí hlavou na přídi lodi a namířil na hada baterku, čímž upoutal jeho pozornost! „Tak pojď! Zkus mě zabít!"
Nic z toho Chimney neslyšela, ale spatřila kužel světla, který hada zaujal. Zapomněla střílet a jen sledovala hadovu hlavu, která se připravila k útoku.
„Ne! Edmunde!" rozběhla se po schodech nahoru k otvoru, který vedl dračí hlavou. „Ede!" křičela, ale to už had zaútočil a ozdobná dračí hlava na přídi se změnila v třísky. Otvorem viděla Edova záda. Edmund se otočil a začal šplhat po zbytcích draka nahoru, na nejvyšší bod přídi. Držel se dračích rohů a meč měl natažený před sebe.
Najednou jí kolem hlavy proletěl šíp a zapíchl se přesně do hadova oka. Chim se otočila a viděla Lucku se Zuzčiným lukem v rukách. S tímhle lukem tvůj šíp nikdy nemine cíl.
Hada to ale akorát naštvalo a zaútočil, jenže Edmund stál přímo v cestě útoku. Útok ho odhodil dozadu. Chimney zaječela a rozběhla se po schodech dolů. Z poloviny schodů skočila na hadovo tělo a svezla se po něm dolů. Had uvolnil sevření kolem lodi a jedna smyčka zmizela. Chim doběhla až k Edmundovi. „Ede! Ede, jsi v pořádku?" Během pár vteřin byl u nich i Kaspian a začal přítele zvedat na nohy. Edmund vypadal otřeseně, ale pravděpodobně byl jinak v pořádku.
Pak zmizela i druhá smyčka z lodi a had se vztyčil ještě výš než kdy předtím. Jeho kůže začala svítit a pak zase pomalu zhasla. Chimney to zděšeně sledovala. Co přijde teď?
Hadovo tělo se najednou začalo hýbat a rozdělilo se, jako kdyby mu otevřeli hrudník. Kosti, které mu čněly z těla se nebezpečně podobaly drápům loveckých ptáků.
Vrhl se na palubu, přímo na místo, kde stáli Edmund s Chimney. Kaspian je strhl stranou a na hada zaútočil. Odsekl mu jedno z žeber, které se proměnilo v zelenou mlhu a zmizelo.
Kaspianjim dvěma věnoval odhodlaný pohled. „Můžeme to porazit!"
ČTEŠ
Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)
Fiksi Penggemar"Často je těžší porazit svou vlastní slabost než bojovat se zlem, které se děje někomu jinému." Všichni asi známe příběh o Jitřním poutníkovi, na kterém se král Kaspian vydal hledat lordy Telmaríny. Všichni dokonce známe legendy o čtyřech králích a...
