Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

24. kapitola

Kaspian s Edmundem pár minut zvažovali, co dělat.

„Musíme se k tomu dostat blíž," rozhodl Edmund a Kaspian přikývl, myslel na to samé.

„Harpuny připravit!" křikl Kaspian rozkaz a posádka během několika málo vteřin pro ně stihla doběhnout a čekat na další rozkazy.

Mořský had ale vypadal, že už jich má po krk a zaútočil na další místo, které uznal za vhodné – stěžeň. Chimney věděla, že buď se stěžeň zlomí a znepříjemní jim tak cestu domů (pokud to tu přežijí), nebo je ten had prostě převrátí vzhůru nohama a pak už nebude žádná naděje. Sáhla pro další šíp, ale další už v toulci neměla. Doběhla ke skladu, kde jí už někdo z posádky podával toulec plný. Rychle zamířila, ale bylo nemožné trefit netvora do oka, kde by ho to bolelo. Na zbytku těla to pro něj bylo akorát otravné štípání, ale střelit ho do oka, to bolelo. Každopádně i přes to se snažila využít každý šíp, jak nejlíp mohla.

Edmund se zatím vytáhl do lanoví a Chimney ho koutkem oka pozorovala, ale stejnou měrou se snažila sledovat Kaspiana, který stále vykřikoval rozkazy.

Muži s harpunami si stoupli vedle sebe, uprostřed nich Kaspian také s harpunou. „Připraveni?" zeptal se a muži hlasitě křičeli v odpověď. „Tak teď!" vykřikl Kaspian a všichni vrhli harpunami na hada. Ten zavyl bolestí – přeci jen je harpuna větší než titěrný šíp.

Snažil se vymanit z ocelové sevření harpun, škubal sebou a zakláněl se, čímž rozhoupal už tak nestabilního Jitřního poutníka. Muži ale drželi provazy a vypadalo to, že je nic nemůže vyvést z rovnováhy.

„Stáhněte mu hlavu dolů!" ozval se znovu Kaspian a sám tahal za provaz harpuny a snažil se netvora přemoci.

Zdálo se, že to zabírá. Sice to šlo pomalu, ale hlava mořského hada se každou vteřinou přibližovala k palubě.

„Táhněte!" povzbuzoval Kaspian posádku.

Chimney se otočila a sledovala lanoví, kde šplhal Edmund. Ten konečně vyšplhal až do lodního koše. Jak se had snažil osvobodit, pohyboval hlavou velmi blízko Edmunda a pak vrazil do lodního koše. Edmund se svalil. Chim vykřikla, ale Ed se udržel v koši a snažil se vytáhnout na nohy.

Najednou se ale otočil a zíral na druhou stranu než kde byl had a nic nedělal. „Edmunde!" křičela na něj Chimney zespoda, ale on ji neslyšel.

Přehodila si luk přes rameno, zaklela, natáhla se po nejbližším lanu a začala šplhat vzhůru. Luk jí překážel, ale nechtěla ho zahazovat. Za prvé ho měla ráda a za druhé to pořád byla zbraň.

Už byla skoro nahoře, když se loď otřásla a začala se naklánět na druhou stranu než doteď. Chim to podklouzlo. Zahákla ruce kolem lan, ale nohy jí vlály ve vzduchu. Snažila se nohama došlápnout na jedno z lan. Když se jí to konečně podařilo, shlédla dolů a spatřila, jak se hadovi konečně podařilo alespoň trochu osvobodit, když dřevo nevydrželo nápor hadovy síly a provaz harpun se urval od zábradlí.

Nemohla s tím ale nic dělat a šplhala dál. Natáhla se po posledním lanu, načež sáhla po dřevě a skočila do lodního koše.

„Edmunde," oslovila chlapce, ale ten jako by ji neslyšel. „Edmunde," zašeptala s hlasem plným strachu. Téměř brečela. Sáhla mu na rameno a Ed se překvapeně otočil. Pak se otočil zpět a asi vteřinu věnoval vzduchoprázdnu, když se jeho meč rozsvítil. Zářil stejně modře, jako hvězda, která je sem dovedla.

Edmund s Chimney meč překvapeně sledovali, ale pak je z překvapení vytrhl Kaspianův hlas. „Udělej to!"

Edmund se protáhl kolem Chimney a postavil se mezi hada a jí. Natáhl meč před sebe a když ho had spatřil, vrhl se na Edmunda. Ten se skrčil a proklál netvorovi hlavu.

Sotva mečvytáhl, Had se zvrátil dozadu a padl do moře. Celý ostrov byl cítit jakousienergií, ze které Chim vstávaly chloupky na rukou.