Netvor byl mrtvý.
Temnota začala řídnout, mlha se vypařila a temná oblaka se začala trhat a k Jitřnímu poutníkovi se kradly paprsky slunce.
„Edmunde, podívej," pronesla okouzleně Chimney, zatímco sledovala přetvoření temnoty ve světlo, „tys to dokázal!" Obrátila se a objala ho., pak ale odskočila a zrudla. U Aslana, co to dělá? Edmund znervózněl.
„Ehm, jo, díky." Na nic jiného se nezmohl.
Ze spodu už na ně volala Lucinka.
Oba dva, rudí jako raci, se na sebe podívali. Edmund nakonec odtrhl pohled jako první, přelezl z koše do lanoví a začal lézt dolů. Po chvíli to samé zopakovala Chimney a v duchu si nadávala, jestli je normální, jen tak Edmundovi skočit kolem krku, aby se totálně znemožnila. Měla chuť si plácnout rukou do obličeje, tak blbě se cítila.
Když seskočila na palubu, už dole stál Kaspian. Objal ji. Ůjsi v pořádku?"
„Neboj, nic mi není," ujistila ho. „To spíš ty, jsi v pohodě?"
Kaspian přikývl. „Sice tak trochu pořád nevěřím, že jsme toho hada porazili, ale... jo, jsem v pořádku."
„Koukejte!" vykřikla Lucka a ukazovala kamsi do dálky. Tam z posledních zbytků temnoty, vyjížděly loďky plné lidí.
Za Luckou se najednou vynořila Gael. Její otec jí vzal do náruče a popošel co nejblíž mohl. Se strachem sledovali loďky a čekali, zda v jedné z nich bude sedět Helaine, matka Gael. První jí spatřila Gael. Radostně vykřikla, vymanila se z otcova sevření, skočila do vody a začala plavat k loďkám. Její otec jí následoval.
Chim se na Lucku usmála. Dobře to dopadlo.
„Udělejte tu místo! Vezmeme je na palubu!" rozhodl Kaspian a posádka si tedy užila asi tak pět minut volna, kdy děkovali Aslanovi za jejich životy.
„Zvládli jsme to," usmívala se Lucka a obdarovala úsměvem jak Edmunda, tak Chim s Kaspianem.
„Ale někdo nám pomohl," usmál se vědoucně Edmund, ale než někdo stačil cokoliv říct, ozval se křik.
„Lucko! Tady jsem! Ve vodě!" Starý známý otravný hlas.
„Eustác!" vykřikla překvapeně Chimney a doběhla na druhou strany lodě. „Eustáci! Kde máš křídla?"
„Jsem zase kluk!" křičel Eustác nadšeně.
„Někdo ti přistřihl křidýlka!" zasmál se Rípčíp, který se také vydal za zvukem Eustácova hlasu. Skočil do vody. „Voda! Je sladká!"
Eustác se taky napil a přikývl. Vážně byla sladká.
„Podívejte!" vykřikl Rípčíp a vylezl Eustácovi na rameno.
Měl pravdu, v dálce se táhl bílý pruh. Chimney nedokázala určit, co přesně to je, ale vypadalo to, že to plave na hladině. Bylo možné, že byli tak blízko konci světa?
ČTEŠ
Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)
Fanfiction"Často je těžší porazit svou vlastní slabost než bojovat se zlem, které se děje někomu jinému." Všichni asi známe příběh o Jitřním poutníkovi, na kterém se král Kaspian vydal hledat lordy Telmaríny. Všichni dokonce známe legendy o čtyřech králích a...
