Já, Dave a ...

2. Já, Dave a Michelle

Lucy je obyčejná 19tiletá dívka, která žije v Los Angeles. Její otec stále cestuje a máma nemůže vystát, že se její dceři líbí děvčata. Chce to změnit, ale občas překročí hranici.  Kromě mladší sestry Michelle nemá Lucy žádné kamarádky. Její život na střední škole není zrovna procházka růžovým sadem. Vše se ale změní, když na školu nastoupí nový kluk. Je to známá hvězda Dave Days. Pozná Lucy díky němu přátelství nebo snad i lásku?

 

Je pátek a můj nejlepší kamarád Dave se vnutil na naši rodinnou sobotní večeři. Chce poznat mámu a sestru i tátu, ale ten je momentálně v Nigérii. Už se nemůže dočkat, až pozná tak „úžasnou“ rodinu. A já se zas nemůžu dočkat, až se mě mamka bude vyptávat, kdy spolu budeme chodit.

Když jdeme ze školy domů, bavíme se o sobotě.

„Jaké květiny má tvoje máma ráda?“

„Orchidej, proč?“

„Tak měl bych jí něco asi přinést. A tvojí sestře donesu sušenky Lotus.“

„To nemusíš. Stačí, když máma uvidí, že jsem si domů přivedla kluka a hned si tě zamiluje.“

„Ale ze slušnosti to stejně udělám.“

„Ale ty nejsi slušný.“

„Že ne?“

„Ne, ukradl jsi sáček brambůrků.“

„To se nepočítá. To byla sázka, kterou jsi navíc vymyslela ty.“

„Tak dobře, dobře jsi ten nejslušnější kluk, kterého znám.“

„Ale to zas ne. Jezdím na červenou.“

„Moje babička taky, a to je barvoslepá.“

Zbytek cesty se už jen smějeme a ani nevíme čemu. Když přijdu domů, nikdo není doma. Máma je ještě v práci a Michelle šla s Romeem na brusle. Celý byt mám jen pro sebe. Převleču se, najím se, i když jsem před půl hodinou měla ve škole oběd a pustím si noťas. Připojím se na skype, zkontroluju si facebook, youtube, twitter  a chci pokračovat, ale nemůžu, protože mi na skypu začne volat Dave. Vždy mi posílá úryvky ze své budoucí písničky a chce slyšet můj názor. Ale ne obyčejný názor. Jen ten pozitivní, jestli se mi to nelíbí, tak si to mám nechat pro sebe. No jo. Dave nesnese kritiku. Ale jak mám chválit úryvek, který trvá sotva deset vteřin? To ani nezazpívá celý refrén. Ale jak říkám. Nesnese kritiku. Venku je krásně a tak mu navrhnu, abychom někam zašli. Moc se mu nechce, protože je strašně líný. Ale stejně jako vždy ho přemluvím a dáme si sraz ve čtyři hodiny na parkovišti.

Vezmu si svůj skejt a vůbec nepospíchám, protože vím, že Dave jako vždy přijde pozdě. Na parkovišti čekám, čekám a čekám. Dave se uráčí přijít o 13 minut později, což je u něj rekord. 

„Zase pozdě kámo.“

„Promiň princezno, ale chtěl jsem se ujistit, že mi to sluší a jsem sexy. Tak jsem se fotil a pořád to vypadalo divně.“

„A dál?“

„Převlíkl jsem se. Co kdybych potkal Lucase.“

„No dobře. A jak by si jako módní policie zhodnotil můj outfit?“ zatočím se mu před očima.

„No…“

„Chápu. Jako vždy. Není to zlý, ale mohlo by to být lepší.“

„Přesně. Ty tkaničky jsou ale otřesný.“