„Nejdůležitější je štvaní" řekl starý shrbený muž a nepříjemně se pousmál.
„Ale prvně ho musíte oddělit od smečky, posloucháte mě?"
„Ano," řekl vysoký mohutný muž s lehkým odporem „ale proč nám to vůbec říkáš? Myslíš, že na tuhle práci nejsme dost dobrý?" a oboří se na něj. Jeho společníka to naštve a se zuřivostí ve své tváři se zvedne od stolu.
„Gorane! Posaď se, hned!" muž ho poslechne.
„Tady Goran nerad slyší kritiku" řekl ten mohutný muž a ušklíbl se na staříka. Ten se na něj jen usmál nazpět.
„No tak mluv, proč jsi nás tahal sem do takové zaplivané krčmy? Co nám chceš?" stařík se opře do židle a napije se ze džbánu.
„Co vám chci? Chci, abyste pro mě ulovili jednoho Vlka." řekne starý muž konečně s vážnou tváří.
„To je všechno?" ozve se Goran „Jednoho Vlka? Ten Dědek, z nás dělá blázny Toriku" Torik nevnímá a upřeně pozoruje starého shrbeného muže, který už má očividně svoje nejlepší roky daleko za sebou, ale za to má o čem vyprávět. Dívá se mu do očí a vidí zlost a utrpení, všímá si jizev na obličeji, což ho ve své úvaze jen utvrdí.
„Pomsta?" zeptá se.
„Ano," odpoví stařík „není to jen tak obyčejný Vlk".
„A tohle není jen tak obyčejný požadavek, uvědomuješ si to?" přeruší ho Torik „bude tě to něco stát".
„S tím počítám" staříkovi se vrací nepříjemný úsměv na tvář a začne lovit cosi v brašně. Vytáhne dva měšce, jeden vypadá plný a druhý vypadá prázdnější, z toho prvního vysype mince.
„První půlku teď a zbytek vám dám, až to bude hotový, mělo by to stačit i pro ostatní". Potom vezme do ruky druhý měšec a opatrně ho otevře.
„Na tohle dávejte pozor, chci, abyste mu to předtím ukázali" z měšce vytáhl velký stříbrný pečetní prsten s vyrytou vlčí hlavou. Torik a Goran udiveně civí na prsten, poté Torik shrne mince zpět do měšce, dá si je do kapsy, prsten poté vezme a nasadí si ho na prsteníček.
„Jsme dohodnutí?"
Najednou se ozve slabý a ostýchavý hlas krčmáře.
„Dáte si něco, pánové.?" z jeho hlasu je zjevné že má strach a že nechce dělat žádné problémy.
„Sedíte tu sami tři a já nevěděl, jestli náhodou něco nepotřebujete." nervózně si při tom mnul zástěru.
„Nemám vám sem poslat třeba nějaké děvče? N-na účet podniku samozřejmě" na to Torik odvětil jen „Gorane!"
Ten se zvedl, přišel ke krčmářovi, který byl alespoň o hlavu menší než on a udeřil ho vší silou do břicha. Krčmář se složil na kolena.
„Prosím, pane..." začal krčmář, ale než to dopověděl, dostal druhou ránu do tváře. Na zem doletělo pár zubu a s nimi i krev. Goran pokračoval.
„Tak kde jsme to přestali?" zeptal se Torik a pousmál se. Stařík se také znovu pousmál.
„Ano jsme dohodnutí".
V pozadí se akorát ozývají skřeky nebohého krčmáře.
„Koho to teda hledáme a kde?"
Stařík ani na vteřinu neváhá jako by na tento okamžik čekal celou věčnost.
„Když půjdete na sever za Velké jezero, přes Stříbrné hory a projdete tamním lesem dojdete na rozcestí, kde končí les a začínají ledové severské stepi. Tam vyčkáte do jara, až roztají ledy a potom se vydáte po levé cestě. Ta vás zavede do vesnice".
Torik nad tím chvíli uvažoval a potom odvětil.
„Dobře, a koho hledáme?"
„Mladého Vlka, jmenuje se Jorgen."
