Jily

Tichošlápkovo tajemství

Bylo mrazivé ráno uprostřed ledna a za okny opět sněžilo. Sirius se ve své posteli neklidně převaloval a čas od času něco vykřikl. Byly tu zase. Jeho noční můry. Zas a znovu byl uvězněn v domě jeho rodičů na Grimmaldově náměství dvanáct. Zas a znovu poslouchal matičiny nenávistné řeči o mudlech, zas a znovu ho matka nazývala krvezrádcem a černou ovcí rodiny.

Regulus se ho už nezastával jako to kdysi dělával. Seděl zamyšleně v koutě v kuchyni a zíral do vyhaslého krbu. Přemýšlel snad už nad tím, že by se chtěl přidat k Voldemortovi? Přemýšlel už nad tím, jaké by to bylo být Smrtijedem? Jaké by to bylo mučit a vraždit nevinné lidi?

Sirius sebou trhl a tvář jeho bratra před ním zmizela.

,,Ty šmejde!"zasyčel a odehnal Protivu, který se vznášel vedle něho a foukal mu do ucha. Protiva se zachcechtal a vyletěl z chlapecké ložnice pryč. Sirius se podíval na jeho spící kamarády, kteří vypadali, že by je neprobudilo ani tornádo, které by se prohnalo po pozemcích Bradavic. Potichu se proto převlékl a připevnil na zeď zplátky plakát s motorkou, který Protiva strhnul.

Prošel prázdnou společenskou místností a vydal se toulat po hradu, což poslední dobou patřilo k jeho oblíbeným činnostem. Hrad už znal jako svoje boty a to hlavně díky Plánku, který s ostatníma nakreslil, ale i jemu se občas stávalo, že se objevil na místě, které si nemohl vybavit a na malý moment byl ztracený.

Sirius vyběhl schody a objevil se na Astronomické věži. S rukama v kapsách přistoupil k okraji věže a hleděl na zasněžené pozemky Bradavic. Nechtěl si připustit, že je tu naposledy. Že už se nikdy nenají ve Velké síni, nebude moci navštěvovat Hagrida a toulat se po Zapovězeném lese. Budou mu chybět učitelé, bude mu chybět famfrpál a dokonce i ten zatracený Protiva.

Dlouho si to nechtěl přiznat, ale teď to věděl; Bradavide byly jeho opravdový domov. Bylo to místo, kde se cítil bezpečně, kde se cítil milován a kde on miloval.

Co bude potom, nevěděl. Jedno věděl jistě a to to, že na Grimmaldovo náměstí se už nikdy nevrátí. Možná by mohl chvíli bydlet s Jamesem, jenže ten bude s Lily a Sirius nikdy nechtěl být na obtíž. Určitě vstoupí do Řádu, ale co dál?

Za ním se ozvaly kroky a Sirius se otočil. Stál tváří tvář svému mladšímu bratrovi. Byl vyšší a hubenější než Sirius, vlasy měl kratší ale i tak mu spadaly do bledého obličeje a oči měl stejně bouřkově šedé, i když ne tak pronikavé. Hluboké kruhy pod očima dokozavaly, že nebyl jediný, kdo nemohl spát.

Sirius sáhl do kapsy pro hůlku a Regulus se tiše zasmál.

,,Vážně?"

Sirius vzhlédl a vytáhl zpátky ruku z kapsy. Regulus přešel blíž k němu a zadíval se mu přímo do očí. ,,Vážně bys chtěl zaklít vlastního bratra?"

,,Nejsi můj bratr,"řekl Sirius, vrazil do něj ramene a vykročil ke schodišti. Regulus ho uchopil za rameno a donutil ho zastavit.

,,Krev je krev, Siriusi,"zašeptal. ,,A tu nezměníš."

,,Krev nic neznamená,"namítl. ,,Pro mě nic neznamená."

Regulus sevřel jeho rameno o něco pevněji a řekl: ,,Krev je všechno. V téhle době nepřežiješ, pokud tvá krev není čistá. Pán zla-"

,,Pán zla ať si strčí jeho krev někam,"zavrčel Sirius a jeho bratrovi se v očích zablýsklo.

,,Není pozdě, Siriusi,"zašeptal. ,,Přijal by tě mezi sebe, váží si každé čisté kap-"

Sirius se hlasitě zachechtal. ,,Nikdy se k němu nepřidám, rozumíš? I kdybych se měl celý život skrývat nebo s ním bojovat, nepřidám se k němu. "